Pořad o Emilu Zátopkovi

Nedá mi, abych neměla připomínky k hloupé antikomunistické propagandě, kterou tento čtvrtek prezentoval Český rozhlas v pořadu o Emilu Zátopkovi.

Ti, co o Zátopkovi mluvili, nebyli v roce 1952 ještě na světě a o tehdejších poměrech papouškovali jen to, co jim někdo předepsal. Pasáž týkající se Zátopkových bot v roce 1956 byla velmi trapná. Mimochodem, boty od Deichmanna a Bati dnes také nejsou nic moc, ale stoji i dvacetkrát tolik než v roce 1956.

Skutečnost, že si sportovci dávali závazky, že se budou snažit dopadnout výsledkově co nejlépe, což jste zlehčovali, není žádná hanba. Někteří dnešní profesionálové a profesionálky si nedali žádný závazek, a jeli do Ria de Janeira za státní peníze jako na výlet, ač se od nich čekal dobrý výsledek. K. Plíškova alespoň poctivě řekla, že do Ria jet nechce, ale asi netušila, že sestry Williamsovy nejsou zrovna ve formě.

Myslím, že byste vašim pořadům měli věnovat větší pozornost a nevyplňovat vysílací čas trapnými hláškami. I v archivu by se jistě nějaký hodnotný pořad našel, pokud aktuálně nemáte nic kvalitního.

Zdraví, Jana Sobotková

Vážená paní Sobotková,

s Vaší připomínkou týkající se pětidílného cyklu o životě Emila Zátopka jsem seznámil autorku tohoto pořadu Evu Lenartovou a vyžádal jsem si od ní vyjádření, které připojuji:

Vážená paní Sobotková,

nevím přesně, co máte na mysli slovem propaganda, ale označila jste mou práci za trapnou a hloupou, takže je jasné, že se Vám nelíbil. Přestože jste slyšela patrně jen jednu část pětidílného pořadu věnovaného Emilu Zátopkovi, což snad mohlo vyvolat Váš zkreslený pohled, pokusím se reagovat na Vaše námitky. Musím v prvé řadě konstatovat, že s historií už to tak bývá, že s ní jsme seznamováni jen zprostředkovaně svědectvím knih a dokumentů, a svůj názor si musíme udělat sami. Z 50. let však máme naštěstí svědectví dostatek, stejně jako o celé době, kdy v naší zemi vládl komunismus, který v důsledku nepěkně poznamenal i život Emila Zátopka. Rozhlasový pořad věnovaný Emilu Zátopkovi byl připomenutím velkého atleta, člověka s nezdolnou vůlí a velkým vlivem na lidi, čehož se právě komunisté pokusili využít. Zmínku o botách "západní" výroby považuji za úsměvnou, ale závazky sportovců k různým sjezdům strany byly skutečně absurdní.

Vážená paní Sobotková, Vy si jistě myslíte něco jiného a já to respektuji. Naštěstí již žijeme v době, kdy ani Vám ani mně za názor nic nehrozí, a toho je třeba si vážit. Emil Zátopek takové štěstí neměl.

Mrzí mě, že se Vám pořad nelíbil, a doufám, že na cyklus Příběhy slavných proto nezanevřete.

S přáním krásného dne

Eva Lenartová, slovesný dramaturg

Dovolte, abych vyjádření Evy Lenertové doplnil několika svými poznámkami. Řadu let působím vedle mediální sféry také jako pedagog na vysokých školách. Akademické prostředí se vyznačuje svobodnou debatou bez apriorních ideologických konstrukcí, debatou, která si může dovolit soustředit se na detail, prozkoumávat všechny aspekty, hledat ideální formulaci, posuzovat zkoumaný jev v širokém kontextu. To by byl ideál i pro mediální pracovníky, ale ti musí výsledky své práce představit v mnohem větší rychlosti, na omezeném prostoru, mnohdy i za cenu pominutí některých okolností, tedy zjednodušení, zkratky. To je pro mnohé poctivé tvůrce jistě frustrující, ale chtějí-li pracovat v médiích, musí vzít toto omezení na vědomí.

Budeme-li se bavit o příběhu Emila Zátopka a jeho zpracování do pěti desetiminutových dílů, je zřejmé, že tato plocha neumožňuje rozkrýt všechny složitosti a vnitřní protiklady provázející život tak výjimečně exponované osobnosti. Zátopkův příběh je tématem na román, tedy žánr, který podle slov Milana Kundery (s nimž se ztotožňuji) nesoudí, ale klade otázky. Takový román čeká na svého autora. Zatím musíme vzít zavděk publicistickými žánry, které z podstaty věci musí zjednodušovat, jít po výrazných epických linkách, po jednoduše předávaných konfliktech.

Je velmi obtížné mluvit o antikomunistické propagandě, pokud v centru pozornosti stojí člověk, který v době svých životních úspěchů byl sám ikonou komunistického režimu. O takových lidech by antikomunistická propaganda buď mlčela, anebo by se je snažila dehonestovat. Cyklus Českého rozhlasu byl z mého pohledu naopak oslavou výjimečně talentovaného a pracovitého člověka, který žil ve složité době, a i na jeho osudu se historické zvraty projevily v dobrém i špatném. Každé dílo budí reakce - souhlasné i záporné. Vážím si toho, že jste mi svůj názor sdělila, pro autorku to jistě je cenná zpětná vazba.

Přeji Vám vše dobré a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu