Dobrý den,

prosím předat řediteli zodpovědnému za jazykovou úroveň.

V posledních letech úroveň českého jazyka a projevu v Rozhlasu a iRozhlasu klesá:

pravopisné chyby: toto u mne vyvolalo to, že jsem napsal tento mail:

Porucha způsobená zloději zkomplikovala provoz vlaků. Spoje v Praze měli zpoždění, některé nevyjely (27.1.2023)

Dále v mluveném projevu se stále více vyskytuje “éééé”. Zkuste si někdy spočítat, kolikrát za minutu se to v projevu i profesionálních řečníků vyskytne.

Vím, že to není jednoduché změnit kulturu společnosti, ale je to záslužné.

S přáním mnoha pracovních úspěchů (budeme je potřebovat)

J. B.

______________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis. Chyba v titulku článku, na který jste upozornil, je odstraněna. Ale dovolte mi zmínit se o problému, který trápí Vás stejně jak mne, v obecnější rovině.

Nedostatky v mluveném projevu (vady řeči, opakování slov, překotnost mluvy, tzv. hezitační zvuky – typicky „é“ – nebo slova – „jakoby, vlastně“) se ve vysílání Českého rozhlasu objevují, to je fakt. Až na výjimky je přinášejí hosté pozvaní do živého vysílání. Může za to nedostatečná schopnost vyjadřovat se na veřejnosti a také pochopitelná nervozita. Je to bohužel problém, který nejde zcela odstranit. Považuji to za daň, kterou platíme za aktuálnost, bezprostřednost rozhlasového vysílání – mám na mysli politickou i kulturní publicistiku. Pokud jde o slovesné umělecké pořady, ty jsou naopak charakteristické vysokou profesionalitou a dodržováním ortoepických norem. V klidu studia, za dohledu režiséra, s možností opakovat nezdařenou pasáž vznikají skvělé nahrávky slovesných pořadů, dokumentů apod.

Samozřejmě, hosté s evidentními problémy v mluveném projevu už nejsou k mikrofonu zváni, ale život přináší nové a nové situace, k nimž je třeba vyhledávat nové a nové respondenty. Je to nekončící proces, při kterém se objevují chyby a prohřešky, které sice nejsou nikomu lhostejné, ale zároveň jim nelze zcela zabránit. Oddělení vzdělávání ČRo, s nímž spolupracuji, pořádá semináře pro rozhlasové pracovníky, při nichž se rozebírají jejich výkony a odstraňují se chyby, avšak s hosty do vysílání takto nelze z pochopitelných důvodů systematicky pracovat.

Nechtěl bych, abyste mou odpověď považoval za alibistickou. Tak nebyla myšlena. Při každé příležitosti včetně svých vystoupení před Radou Českého rozhlasu zdůrazňuji, že Český rozhlas je veřejností považován za médium, které má v oblasti kultury mluveného projevu normativní úlohu. Nicméně to je určitý ideál, k němuž se můžeme jen více či méně přibližovat. Zabránit tomu, aby před mikrofon byli pozváni lidé s nižší úrovní mluveného projevu, bohužel asi nedokážeme.

Co se týče psaných textů, bylo by zapotřebí mít v redakci iRozhlasu kvalifikované jazykové redaktory, tak jak je tomu v redakcích tištěných periodik. Ale vzhledem k finanční situaci Českého rozhlasu zastávají tuto práci samotní editoři, kteří občas nějakou chybu přehlédnou. Mám s tím letité zkušenosti z doby, kdy jsem pracoval jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas. Na vysvětlenou – Český rozhlas má od roku 2005 stanovenu výši rozhlasového poplatku na 45 korun měsíčně. Po započtení inflace je reální hodnota této částky oproti roku 2005 zhruba poloviční.

S pozdravem a s díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu