Příliš mnoho negativních zpráv?

Dobrý den

jako posluchače a koncesionáře ČRo mě zajímá, proč zazněla na Radiožurnálu ve zprávách včera 27.9. po 9:00 zpráva o vraždění v Americe a proč s takovou detailností (výpověď svědkyně, krev na botičkách,…). Není dostatek jiných pozitivnějších zpráv, které mi předají zajímavou informaci, místo tohoto?

S pozdravem

J. K.

Vážený pane,

na základě Vašeho dopisu jsem si pasáž, kterou zmiňujete, poslechl. Dovolte nejprve jednu obecnější poznámku. Zpráva v médiích je z podstaty věci informací o něčem novém, výjimečném, jedinečném. Proto se ve zpravodajství neobjevují informace o tom, že ve školách se učí, že lékaři léčí a podobně, nýbrž že v nějaké škole se střílelo, že pacient se soudí s nemocnicí apod. To vytváří poměrně jednostranný obraz reality jako sledu negativních informací. Jsou si toho vědomi všichni, kdo zprávy připravují. Je mi líto, ale jiná cesta asi není – veškeré pokusy o tzv. bílé zprávy (tedy pozitivní informace o tom, jak věci fungují) skončily neúspěchem – totiž nezájmem čtenářů a posluchačů. Snahou editorů samozřejmě je dostat takové zprávy do vysílání, ale profese jim velí zabývat se především tím, co jsem popsal v úvodu.

Je věcí diskuse, zda bylo nutné doplňovat zprávu o vražedném incidentu v Americe zvukovou nahrávkou, v níž hovoří svědkové té události. Tato nahrávka nepřinesla zásadně nové informace, měla spíše ilustrativní hodnotu. Mohu doplnit, že snahou editorů je přinést posluchačům maximální množství autentických záběrů, aby zprávy nebyly jen sledem příspěvků čtených ze studia. To je patrně i případ nahrávky, na kterou upozorňujete. Můj závěr tedy je, že daný záběr nebyl nezbytný, ale jeho zařazení nevybočuje z obvyklé praxe editorů Českého rozhlasu.

Jsem si vědom toho, že Vás má odpověď patrně neuspokojí, ale mohu Vám oznámit, že Váš kritický ohlas jsem poslal vedoucím pracovníkům Zpravodajství, aby s ním mohli dále pracovat.

S přáním klidného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu