Připomínky k češtině ve vysílání

Pane doktore,
dnes jsem volal do pořadu "Jak to vidíte". Doporučil jste připomínky napsat:

1) Připomínka k užívání 23 stupňů místo 23 stupně.

2) Připomínka ke zpravodajství o počasí:

a) Formulace: např. „V Plzni naměříme…“ považuji za nesprávné. Tak často v Plzni nebývám, abych tam aktivně měřil teplotu. :-)

b) Formulaci „Povanou nám studené větry…“ považuji za nesprávnou jak z hlediska češtiny, nevlastním žádné větry, tak i smyslově, doufám, že mi žádné větry vát nebudou. :-)

3) I já bych se přimlouval za půlnoční reprízu pořadu Meteor.

Zdravím, přeji vše dobré a snad jsem neudělal příliš chyb.

Pavel Schánilec

Vážený pane Schánilče,

děkuji Vám, že jste své připomínky, které jste mi sdělil v přímém přenosu pořadu Jak to vidíte 25. srpna, formuloval písemně. Jestli dovolíte, odpovím na ně ve stejném pořadí, v jakém jste mi je zaslal.

1) První připomínka se týká počítaného předmětu po číslovkách. Abych se ujistil ve svém názoru, nahlédl jsem do Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český AV ČR. Ta potvrzuje můj názor vyslovený ve vysílání pořadu Jak to vidíte, že přípustné jsou oba tvary, přičemž přednost dnes má tvar s 2. pádem množného čísla.

Příručka uvádí:

"Po složených číslovkách končících na jeden, dva, tři, čtyři jsou v 1. p. možné tvary: dvacet jeden žák i dvacet jedna žáků, dvacet dva / tři / čtyři žáci i žáků nebo jedenadvacet i jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet žáků. Mluvnická shoda mezi podmětem vyjádřeným jmennou skupinou, která obsahuje číslovky jeden, dva, tři, čtyři, a přísudkem se řídí tvarem podstatného jména v podmětu. Je-li podstatné jméno v 1. p., nastupuje shoda podle posledního členu složené číslovky (dvacet jeden žák byl…, dvacet čtyři žáci byli…). Je-li podstatné jméno ve 2. p., pak je přísudkové sloveso ve středním rodě j. č.: dvacet jedna žáků (i jedenadvacet nebo jednadvacet žáků) bylo…, dvacet čtyři žáků (i čtyřiadvacet žáků) bylo… Tvary 2. p. jsou běžnější a přirozenější."

2a) V případě používání první osoby množného čísla ve větách typu "V Plzni naměříme xx stupňů" je zřejmé, že že používání první osoby množného čísla není namístě, přiměřená by byla třetí osoba množného čísla. Vámi uvedená formulace se zakládá na představě podílu na zmíněném ději (Dnes si uvaříme zajímavé jídlo, Dnes se podíváme na východ republiky), ale k tomu není žádný reálný důvod.

2b) Formulace, kterou zmiňujete, je vděčným zdrojem slovního humoru, někdy značně pokleslého, důvod jste dostatečně zřetelně naznačil ve svém dopise. Opět se zde vychází z představy kolektivního sdílení jisté situace, aniž by se braly v úvahu významové souvislosti takového sdělení.

V bodech 2a) a 2b) Vám tedy dávám zapravdu, bod 1) je otevřen oběma možnostem, přičemž se kloním k názoru odborníků Ústavu pro jazyk český. Vedou mne k tomu praktické důvody - jako příklad předkládám formulaci typu Do školy přišel všechen sto jeden žák namísto přirozenějšího Do školy přišlo všech sto jedna žáků.

Nicméně velmi oceňuji Vaši schopnost vybrat příklady jazykové nedbalosti, které by v hodnototvorném jazykovém prostředí veřejnoprávního média neměly mít místo. Vaše připomínky předám i se svým komentářem Oddělení vzdělávání, které dbá na jazykovou výchovu redaktorů, moderátorů a hlasatelů Českého rozhlasu.

Přeji Vám vše dobré a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu