Proměny Vltavy

Vážený pane doktore,

zajímal by mne Váš názor na proměny stanice ČRo 3 VLTAVA v posledních pěti létech. V březnu r. 2016 se v budově ČRo konalo setkání ohledně budoucnosti Vltavy a šlo, podle mne, o střet tradicionalistů a progresivistů, kteří chtěli řešit úbytek posluchačů otevřením Vltavy novým mladým posluchačům. Od té doby se o charakteru i budoucnosti Vltavy píše i na stránkách TR. Po léta byla Vltava jedinou stanicí ČRo s klasickou hudbou, která prostupovala celým vysíláním. Dnes, dle mého názoru, už tomu tak není. Programem prostupuje hlavně alternativní zábavná hudba a jazz. Stačí se podívat na program: v ranní mozaice jen krátké vsuvky klasiky a jazzu, pak až polední koncert a od 14 hodiny zvučí a duní „široký výběr hudby“ (bez klasiky), pak jazzový podvečer (opakovaný ještě před půlnocí) a v hodinovém Sedmém nebi Osobnosti vybírají hudbu svého srdce (kam klasika nepatří). V pondělí a v pátek milovníci klasiky dostanou večerní koncert a o víkendu operu, staré mistry a trochu komorní muziky. Pravé hody pro milovníky klasiky na Vltavě však nastávají půl hodiny po půlnoci a končí v šest ráno! Bývala tam soudobá vážná hudba a noční vlna jazzu, ale vedení stanice soudí, že ta pravá doba pro poslech klasiky je právě hodina mezi psem a vlkem! Zdá se mi, že na Vltavě už slova nahradila hudbu a vedení se snaží profilovat Vltavu jako kulturní stanici s co nejširším záběrem.

Dnes je, jak známo, kultura to, co se za ní samo prohlašuje a týká se to i hudby. Za hudební kulturu se tak dá považovat prakticky všechno a v rámci poznávání globální hudební kultury se z mnoha vltavských pořadů co chvíli vyvalí nějaký crossover s přídomky etno, folk, world… atd; v podstatě alternativní zábavný pop. Nic proti takové hudbě, leze snadno do uší – ale je tohle opravdu poslání Vltavy? Ve srovnání se zahraničními stanicemi věnovanými„ klasice“ vycházela Vltava do nedávna velmi dobře; uváděla kvalitní jazz, občas i autentický folklor (ten už z pořadů prakticky zmizel) a soudobou hudbu. A říkalo se, že Vltava je kulturní fenomén, k němuž je třeba dozrát. Většina posluchačů se ale chce hlavně bavit a běžné stanice proto žádnou klasiku neuvádějí. Natož pak komorní hudbu; tu dřív uváděla Vltava a posluchači tak mohli slyšet to, co už skoro vymizelo z koncertního provozu mimo velká hudební centra – a co naše znamenité komorní soubory jezdí hrát do zahraničí. Tam je pořád ještě o tuto hudbu zájem a proto například stanice BBC 3 nebo Bayern Klassik průběžně uvádějí výborně komentovanou „klasiku“ na VKV a nepodbízejí se posluchačům populárem. Námitka, že na ČRo vysílá „klasiku“ (tedy tzv. vážnou hudbu, od renesance do současnosti) stanice D-dur, je zavádějící, protože příjem internetového vysílání je, na rozdíl od vysílání na VKV, pro běžného posluchače komplikovanější a často nedostupný. Vím, že ombudsman není ani dramaturg, natož pak šéfredaktor stanice Vltava a nemůže program zásadně ovlivnit, ale právě proto budu vděčen za Váš názor a případně i za názor členů rozhlasové rady. Srdečně zdraví Daniel Špička. Profesor Ivan Štraus je znamenitý houslista, pedagog AMU a laskavý člověk se smyslem pro ironii. Jeho dopis redakci TR (49/2020) Stesky spokojeného posluchače vystihl situaci na Vltavě přesně.

D. Š.

________________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za upřímný dopis. V řadě bodů Vám dávám zapravdu. Vltava skutečně poměrně zásadně proměnila hudební dramaturgii a změnila i koncept - ze stanice klasické hudby a náročných slovesných žánrů se stává, jak správně uvádíte, kulturní stanice s co nejširším záběrem. Velký důraz klade na kulturní publicistiku, což považuji za správné. I já, vychovaný "tradiční" Vltavou, si dávám někdy otazník k výběru hudby, ale to je věc mého hudebního vkusu. Myslím, že v debatě o dnešní Vltavě musíme vzít v úvahu vše, co profil stanice formuje. Především charakteristiku a potřeby cílové skupiny posluchačů. Tvoří ji jednoduše řečeno lidé se zájmem o jinou kulturu, než je pozlátko celebrit. Takovou kulturou není jen svět klasické hudby a literárních večerů. Kultura je, ať chceme, nebo nechceme, mnohem širší pojem, jak sám uvádíte, a máte pravdu. Vltava se daleko víc než v minulosti otevřela i takovým žánrům, které třeba mně jako velmi konzervativnímu návštěvníkovi koncertních a divadelních sálů mnoho neříkají. Ale nemohu říci, že to byl od vedení stanice neuvážený krok. Přistoupila k němu totiž v situaci, kterou též pojmenováváte, a sice při vědomí, že Český rozhlas zpřístupňuje bohatý archiv literárních a dramatických pořadů a zároveň vytvořil stanici D-dur věnovanou výhradně tzv. vážné hudbě. Tato stanice má výbornou dramaturgii, což zajišťuje jméno jejího šéfredaktora Lukáše Hurníka. Rozumím námitce, že není dostupná na VKV, ale osobně mám tři možnosti, jak její program poslouchat, a všechny tři využívám: koupil jsem si digitální rádio, často poslouchám D-dur prostřednictvím televizního přijímače a stejně tak často přes internet. Kdo chce, minimálně jednu z těchto možností může poměrně jednoduše využít.

Zkušenost mě učí, že rozhlas je stálá změna, stálý pohyb. Stanice Dvojka už není to, co kdysi bývala Praha, a ani Vltava už není tou stanicí, jak jsme ji znali ještě před deseti dvaceti lety. Pro mě to znamená jediné: jako posluchač Českého rozhlasu mám mnohem těžší výběr než před těmi deseti dvaceti lety. V jednu chvíli se mi na různých stanicích nabízí několik programů, které bych rád slyšel. Hojně využívám možnosti pustit si pořady ze záznamu, třeba i při cestě do práce - snažím se chodit pěšky, mobil je v tom případě užitečná pomůcka. Zkrátka beru věci s nadhledem a s vědomím, že nikdo v Českém rozhlase nechce posluchačům škodit nebo připravovat programy, které by nikoho nebavily. Mimochodem, čerstvé výsledky MediaProjektu ukazují docela výrazný růst poslechovosti Vltavy.

To, co Vám píšu, vychází z mé osobní zkušenosti. Ale zrcadlí se v tom i zkušenost ombudsmana Českého rozhlasu. V mé agendě není Vltava objektem kritik a stížností. Vysvětluji si to tím, že část skalních milovníků klasiky přešla k D-duru a ostatní posluchači přijali rozšířenou koncepci Vltavy vlídně, vybírají si, co je zajímá, přelaďují třeba na Plus, Jazz nebo D-dur a poté se zase vracejí.

Omlouvám se Vám, že v této věci nebudu intervenovat u vedení stanice ani u programového ředitele Českého rozhlasu a požadovat změny v koncepci stanice. Nedokázal bych to obhájit ani sám před sebou. Nicméně samozřejmě s Vaším dopisem seznámím šéfredaktorku Vltavy. Považuji jej za zpětnou vazbu, kterou má paní šéfredaktorka znát.

S díky za pochopení a se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu