Reakce na Polední hrátky
Smyslem Poledních hrátek je představit i méně hrané žánry a interprety.
Dobrý den,
přidávám se k těm, kteří nelibě nesou změnu poledního pořadu.
Polední hrátky – „Pestrý hudební koktejl s osobitými moderátory“ – má velmi mizernou úroveň. Pokud osobitými moderátory myslíte matadory z „dob minulých“, kdy „Hvězda“ vysílala neposlouchatelný pop, potom ano, jsou skutečně osobití.
Nicméně není smyslem mých řádků se někoho dotknout osobně, ale hudební vkus zmíněných moderátorů (s výjimkou pana Melena) mě vrací do dob mého dospívání, kdy se rozhlas zpravidla, nedal poslouchat ani jako kulisa.
Netuším, komu změna formátu prospěla, posluchačům rozhodně ne, a to ani s přihlédnutím k oblíbené úlitbě "každý má jiný vkus a nelze se zavděčit všem".
S pozdravem
Mgr. Kateřina Špačková
Vážená paní magistro,
děkuji Vám za váš kritický pohled na pořad Polední hrátky. V závěru tohoto týdne se setkám s šéfredaktorem Dvojky Martinem Gromanem a Váš názor s ním proberu. Dovolte mi poznamenat, že na zavedení tohoto pořadu převažují kladné ohlasy - byla to právě nespokojenost posluchačů s dřívějším formátem Dvanáct ve dvanáct, jež přiměl vedení stanice přemýšlet o změně.
Je jasné, že není možné zavděčit se všem, sama to uvádíte. Každý posluchač má svůj vlastní vkus a představu o tom, jak by měla vypadat polední rozhlasová hodinka. Smyslem Poledních hrátek není hrát, jak píšete, neposlouchatelný pop, ale dát prostor několika osobnostem, aby představovaly i méně hrané žánry a interprety – v podstatě šlo o to, aby nad mechanickým výběrem selektoru převážil lidský faktor. I ten může vyrábět chyby, může se také stát, že vkus některých tvůrců pořadu se s Vaším rozchází. Když byste mi napsala, v čem konkrétně spatřujete slabiny pořadu (interprety, skladby, žánry a podobně), jistě to bude důležitá zpětná vazba, s níž se dá pracovat.
S pozdravem a přáním všeho dobrého v novém roce
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
