Rozhlas musí odrážet široké spektrum názorů

Dobrý den,

je neuvěřitelné, že dovolujete porušování Etického kodexu – viz zde:
http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex/

Autoři komentářů se řadí mezi taková esa demagogie a překrucování reality, jako byli protektorátní nebo normalizační Jambor, Streicher, Kojzar, Goebbels, Fučík…

Tito „novináři“ otrávili mysl mnohým lidem a jejich nástupci to dělají dodnes.
Věřím, že jednou budou spravedlivě potrestáni, nebo alespoň zakusí všeobecné opovržení
ti Palatové, Kulidakisové, Mánertové, Hájkové, Peheové, Fendrychové…

Děkuji za odpověď, proč nedodržujete jako veřejnoprávní médium Etický kodex, a za sdělení opatření, které zajistí zjednání nápravy.

Pražák

Vážený pane Pražáku,

jako zástupce zájmů posluchačů Českého rozhlasu pečlivě sleduji reakce posluchačů na vysílání tohoto veřejnoprávního média a snažím se být prostředníkem mezi jejich požadavky a realitou rozhlasového provozu. Ta je v lecčems odlišná od posluchačských představ a je mým úkolem vysvětlit, v čem tato odlišnost spočívá a proč nelze všechna posluchačská přání uvést do praxe.

Zároveň je mou povinností postarat se o to, aby všechny posluchačské podněty nalezly svého adresáta a aby se o nich vedla v rozhlase věcná diskuse.

Dovolte, abych ocitoval z Kodexu Českého rozhlasu několik ustanovení, která souvisejí s tématem Vašeho dopisu:

Český rozhlas
d ) Představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek
e) Poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy.
h) Odráží rozmanitost filozofických koncepcí a náboženských vyznání ve společnosti, aby napomohl vzájemnému porozumění a toleranci a podporoval soudržnost mnohonárodnostní a multikulturní společnosti.Český rozhlas si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti. Musí však také dostát povinnosti stát vždy na straně lidské důstojnosti, základních lidských práv a svobod a úcty k přírodě a kulturnímu dědictví. Programy Českého rozhlasu ovládá tvořivý přistup, tolerance a kritické myšlení
(Pracovníci) Týmovou prací každodenně pomáhají rozvoji demokratické společnosti, obohacují veřejnost o nové poznatky, dávají prostor svobodné výměně názorů, pomáhají zachovávat tradiční hodnoty lidského života, rozvíjejí kulturní identitu a přispívají k orientaci ve světě.

Programy Českého rozhlasu umožňují svobodné šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. Základní smysl jeho působení spočívá ve vytváření otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu a pro sdělování rozmanitých zkušeností či prožitků vnímání světa.

Publicistické pořady Českého rozhlasu nabízejí především kritickou reflexi reality, musí zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků. Publicistické pořady také dávají aktérům událostí příležitost vyjádřit argumenty, jimiž zdůvodňují své postoje.

Hodnotící soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. To však Český rozhlas nezbavuje povinnosti zařazovat do vysílání zpravodajských a publicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, jimiž má být hodnocení odůvodněno. Tato povinnost však nebráni zprostředkovat posluchačům hodnotící soudy aktérů událostí. V takovém případě Český rozhlas ponechá na posluchači, aby si učinil vlastní názor, zda aktéři události předkládají hodnotící soudy čestně.

Český rozhlas vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorové střetání. Český rozhlas dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření.

Z citovaných pasáží Kodexu Českého rozhlasu vyplývá, že jeho povinností je vytvářet prostor pro výměnu myšlenek s tím, že vytvoření názoru je vždy ponecháno na samotném posluchači.

Český rozhlas není hlasatelem idejí ani šiřitelem lží, jak ve svém dopise uvádíte. To, že v jeho vysílání zazní názory, s nimiž se část posluchačů neztotožní, je samozřejmým předpokladem jeho činnosti dané zákonem.

Prosím, abyste vzal v úvahu, že komentáře a rozhovory autorů, které zmiňujete, jsou publicistickými žánry, které z podstaty věci mají subjektivní povahu, odrážejí osobní názory autorů a nečiní si nárok na pravdivý, celistvý, objektivní výklad problému. Podávají jej v ryze osobním postoji autora. Bylo by hrubou metodologickou chybou ztotožňovat názory, které zazní v publicistických pořadech, s postojem Českého rozhlasu. V těchto pořadech totiž většinou zaznívají protichůdná stanoviska.

Dovolte ryze osobní poznámku: Ani já, stejně jako kterýkoli jiný posluchač, nemohu souhlasit se všemi myšlenkami, které ve vysílání Českého rozhlasu slyším. Ale plně souhlasím s myšlenkou přisuzovanou klasikovi evropské kultury Voltairovi: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat.“ Řečeno lapidárně: Jen ve střetu myšlenek dochází k formování názorů.

Moje poslední poznámka se týká Vašeho srovnání média veřejné služby s médiem v totalitní či autoritativní společnosti (protektorátní a normalizační rozhlas). Toto srovnání není namístě.

V médiu veřejné služby dostávají prostor k vyjádření zástupci všech relevantních proudů společenského života, probíhá tu svobodná diskuse. V jejím rámci samozřejmě zní celé spektrum hlasů, z nichž mnohé Vám nevyhovují.

Buďte ujištěn, že jiným posluchačům se zase mohou nelíbit ty názory, které Vy ve vysílání Českého rozhlasu oceníte. Sice to na jednu stranu znamená, že Český rozhlas bude mít v každém okamžiku vysílání část posluchačů spokojenou a část nespokojenou, ale na druhou stranu to zajišťuje výše zmíněnou neustávající výměnu názorů ze všech stran politického a společenského spektra.

Věřím, že můj názor přijmete s pochopením.

S pozdravem a přáním všeho dobrého

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu