Rozhodnutí umřít

Dobrý den,

když se začne v médiích rozebírat nějaký problém, tak se ho často chytnou další lidé.

V případě, že začnete "propagovat" rozhodnutí umřít - nemáte obavu, že tím ovlivníte ty, kteří se životem bojují?

Přikládám výstřižek z vašich oceněných pořadů.

E. K.

_____________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za dopis. Upozornila jste na citlivé téma a upřímně řečeno na Vaši otázku nemám jasnou odpověď, spíše mne podněcuje k dalším otázkám. Lidé se snaží s  tématem, problémem odchodu ze života vypořádat od nepaměti a bude to tak i nadále. Po svém řeší svůj vztah k životu a smrti náboženské systémy, jiné přístupy formulují přírodní vědy nebo filozofové. Ty otázky jsou před každým z nás a je logické, že se objevují i v uměleckých dílech a samozřejmě také v žánrech na pomezí publicistiky a uměleckých postupů, tedy v dokumentech využívajících prvky reportáže, rozhovoru, ale také hudby, střihu a dalších postupů spojených s uměleckými díly.

Pořady Českého rozhlasu věnující se odchodu ze života zahrnují opakující se zkušenosti z hospiců stejně jako jedinečné příběhy lidí, kteří si svůj vztah k vlastní konečnosti formulují ve spojení s nevyléčitelnou chorobou těla nebo duše. Myslím, že není možné toto téma tabuizovat, vytěsňovat. Jeho vhodná prezentace může mít i terapeutické účinky, vzpomeňme na celosvětový ohlas knihy Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdce. Co pokládám za rozhodující, to je citlivost, uměřenost, poctivost tvůrce. Když to vztáhnu opět k Českému rozhlasu, nezaznamenal jsem, že by některý z pořadů věnovaných této problematice byl kritizován pro povrchnost, senzacechtivost, prvky bulvarizace nebo dehonestace. Je možné, že některý z těch pořadů skutečně ovlivní ty, kdo s životem bojují. Může jim poskytnout inspiraci, jak žít dál, může jim dodat sílu, nemohu vyloučit, že může působit i v jiném směru. Je otázkou, zda rozhodnutí nevyléčitelně nemocného člověka trpícího bolestmi můžeme my, kdo nemáme jeho zkušenost, označit za negativní. Ale i kdybychom to připustili, je namístě úvaha, zda takovou možnost máme předjímat. Kdybychom měli předjímat negativní účinek uměleckého díla nebo dokumentu, nemohlo by se vysílat prakticky nic, protože každé zobrazení jízdy autem může vést k dopravní nehodě toho, kdo si bude počínat neopatrně. Vím, že nadsazuji a že téma úvah o vlastní smrti je nesmírně závažné a citlivé, nicméně podle mého názoru v těch pořadech Českého rozhlasu, které jsem měl možnost vyslechnout, se toto téma pojednává vážně a zodpovědně, jak odpovídá poslání této veřejnoprávní instituce.

Věřte, že mne Váš dopis přiměl k zvažování řady okolností. Pokusil jsem se napsat Vám výsledek svých úvah. Snad je přijmete s porozuměním.

Vše dobré v novém roce přeje

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu