Rozhovor Barbory Tachecí s Jacquesem Rupnikem

Vážený Český rozhlase Plus,

dělám to velmi zřídka, ale nezbývá mi než si stěžovat na dnešní výkon moderátorky Barbory Tachecí v rozhovoru s politologem Jacquesem Rupnikem mezi 11. a 12. hodinou.
Úvodem zdůrazňuji, že se zcela záměrně nezmiňuji o svých vlastních politických názorech a pozicích, protože je to vzhledem k jejímu výkonu naprosto irelevantní. Uvádím jen to, že se soustavně věnuji politice i politologii a sleduji poměrně rychlý a v mnoha ohledech paradoxní vývoj (post)moderního a (post)faktického liberalismu a konzervatismu až po jistou perverzi ve výměně jejich pozic a domnívám se, že tématům rozhovoru i názorům BT a JR rozumím. Zde nejde o názor, ale o naprostou neprofesionalitu moderátorky (raději ještě jinými slovy: naprosto neprofesionální výkon funkce moderátorky). V rozsahu určeném svými časovými možnostmi se věnuji i sdělovacím prostředkům.

rysy neprofesionality (vzájemně provázané a související):
extrémní ideologická podmíněnost jako taková (nezáleží na tom, co si moderátor myslí a jaké má názory, ale na tom, že svou pozici zcela nepřístojně vnucuje hostu)
výslovný nátlak na hosta: moderátor má upravovat diskusi mezi více účastníky; je-li účastník jediný, má otevírat prostor jeho názorům (posluchače zajímá Rupnik, nikoli Tachecí). Moderátor může projevit názor, resp. vždy oceňuji, dovede-li svými otázkami osvětlit problém (téma) z většího množství úhlů a hosta inspirovat (dovede-li otevřít různé fazety problému i názorové pozice). V daném případě se moderátorka snažila až násilně dotlačit hosta, „aby se přiznal“, přihlásil k jejímu názoru, a to až na samou hranici korektnosti (za mnohé jiné „vraťte se na zem“ n. „sestupte na zem“ v závěru pořadu; typické bylo, jak její „nespokojenost s respondentem“ slyšitelně gradovala)

v mnoha ohledech až neslušnost: mnohačetné, vlastně neustálé skákání do řeči, jež nebylo oprávněno tím, že host neodpovídal na otázku, ale tím, že neodpovídal to, co si přála Tachecí. Moderátor, který nedokáže potlačit své ego (nebo své předem připravené otázky, ale to je jiný případ) ve chvíli, kdy host slyšitelně rozvine zajímavou úvahu nebo příběh, na něž se posluchač těší, a tok řeči hosta opakovaně násilně utíná, de facto vytváří posluchači řetězec mikrotraumat a měl se orientovat na jiné řemeslo.

nevzdělanost: Tachecí zjevně nezná např. Hobbese, resp. jistě zná jméno, ale ne obsah jeho myšlení; neví, že konflikt dvou dober je nejen legitimním obsahem, ale dokonce jedním z hlavních úkolů politiky a jejího výkonu (klasicky v závěru konflikt bezpečí – svoboda: za všechny příklady např. studie Michała Kuźe), protože konflikt dobra a zla je v podstatě banální (zjednodušeně: k řešení konfliktu dvou dober potřebujeme politiku, k řešení konfliktu dobra a zla právní stát a právo); nechápe, že a proč TH v intencích svého myšlení definuje lidskou přirozenost svobodou (mj.) a současně obhajuje absolutní stát a jeho roli!! Problém je, že to nenechá vysvětlit Rupnika, který to ví, ale opakovaně ho hrubě přeruší ve chvíli, kdy se odchýlí ne od její otázky, ale od jejího názoru!

formální neprofesionalita ve všech rovinách jazyka počínaje lexikální a konče drásavou pražskou intonací s protahovaným koncem věty nebo jejích úseků, nesnesitelně kulminující ve výčtech: „Obamyyyyy, Trumpaaaaa… (jev jsem zaznamenal opakovaně i v tomto rozhovoru [asi uprostřed ve výčtu položek] ale nemám čas a vůli poslechnout si krajně iritující projev znovu).
Předpokládám, vážení rozhlasoví odborníci a profesionálové, že se s hodinou vysílání seznámíte, a jsem zvědav na Vaši odpověď.

Poznámka: zdá se mi samozřejmé oslovit především samotnou moderátorku, ale nemám čas hledat adresu. Současně považuji její neprofesionalitu za natolik závažnou, že je nutné obrátit se i na ombudsmana a další pracovníky a předpokládám, že podatelna paní moderátorce stížnost postoupí.

S pozdravem

I. R.

______________________________________________________________________

Vážený pane doktore,

děkuji Vám za kritickou reakci na moderátorský výkon Barbory Tachecí v repríze rozhovoru s politologem Jacquesem Rupnikem, vysílané na ČRo Plus 23. května. Dovolte, abych Vám sdělil své stanovisko, které opírám o několikaletou komunikaci s posluchači a s rozhlasovými pracovníky, týkající se podobných aspektů, jaké uvádíte ve svém dopise.
Barbora Tachecí je solitér ve všech ukazatelích, počínaje osobitým přístupem k hostům a konče výslovností. Na základě své agendy konstatuji, že styl moderování, jaký uplatňuje, štěpí posluchače na dvě skupiny: jedna tento styl oceňuje kvůli osobnímu zaujetí, místy až angažovanosti, druhá skupina jej odmítá. Skutečností je, že podle průzkumů poslechovosti patří Barbora Tachecí dlouhodobě k nejoblíbenějším moderátorům stanice ČRo Plus.
Souhlasím s Vámi, že moderátor veřejnoprávního rozhlasu by měl v politických debatách diskutovat s využitím zdrojů, nikoli prezentovat vlastní hodnotový žebříček a vlastní názory. Vždy by měl zastupovat nepřítomné oponenty hostových názorů a vystupovat nikoli s empatií, ale s přiměřenou mírou racionální skepse. Zde se nejvíce projevuje osobitost, řekl bych až nezkrotnost zmíněné moderátorky. Z komunikace s ní vím, že si je vědoma svých povinností a dokáže kriticky reflektovat to, co se jí nepodaří, ale každý nový host je pro ni výzvou, obrazně řečeno, poměřit si s ním síly, a to nikoli samoúčelně. Její ambicí je nabídnout posluchači více, než kolik mohou poskytnout standardně vedené rozhovory. Je to vždy sázka na nejistotu, někdy je její přístup k hostu příkladem toho, jak si má moderátor veřejnoprávního rozhlasu počínat, jindy jde dál, než by strohá mluva Kodexu ČRo velela. Pravdou je, že často skáče do řeči a nenechá dokončit myšlenku - to se týká i jiných moderátorů. Zde je třeba vzít v úvahu, že před sebou mají často zkušené rétory, kteří by ovládli pole. A pravidla - strukturu, tempo, tematiku rozhovoru - určuje moderátor, nikoli host.

Tolik obecně k osobnosti moderátorky. Když se zaměřím na jednotlivé body Vašeho dopisu, nepokládám způsob vedení rozhovoru za nátlak na hosta, pokud za něj nepovažujeme opravdu časté přerušování řeči. Ale zde platí to, co jsem zmínil výše - je zkušeností mnoha moderátorů, že menší míra asertivity znamená prakticky odevzdání mikrofonu hostům. Míra asertivity se stanovuje obtížně, ale zde s Vámi mohu souhlasit, že vzhledem ke kultivovanosti hosta by v tomto případě moderátorce svědčila větší sebekázeň.
Stručný odkaz hosta na filozofa Thomase Hobbese a nedostatek prostoru pro rozvinutí tohoto problému nepovažuji v daném kontextu za určující. Téma, které jste naznačil ve svém dopise, vyžaduje jiný typ rozpravy, zde šlo alespoň podle mého názoru spíše o problém významových proměn pojmů liberál, liberální demokracie. Ale to je věcí subjektivního vnímání, odborné připravenosti a také soustředění posluchače.

Ověřil jsem si, že vedení Českého rozhlasu Plus i celého zpravodajství ČRo s paní Tachecí pracuje na jejím moderátorském projevu a poskytuje jí pravidelnou kritickou zpětnou vazbu. Je otázkou pro vedení stanice, do jaké míry je právě její osobitost jistým druhem koření, které ke každému médiu patří. Inspirovat takové otázky je mou povinností, když upozorňuji rozhlasové pracovníky i jejich nadřízené na možné problémy. S Vaším dopisem i svou odpovědí jsem seznámil šéfredaktora ČRo Plus Petra Šabatu.

S pozdravem a díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu