Rozhovor s Romanem Prymulou

Dobrý den,

rád bych požádal o stanovisko k následující otázce - proč dostává v rámci zpravodajství na Radiožurnálu (dnes, 26.10. ve 12:00) pan Prymula jako ředitel soukromé nemocnice a zdiskreditovaný bývalý ministr zdravotnictví prostor ve veřejnoprávním rozhlase na téma rostoucího počtu nakažených Covidem?

Je v pořádku, že se s takovou osobou provádí naprosto standardní rozhovor, jako kdyby k jeho aféře nedodržování vlastních ministerských nařízení vůbec nedošlo? Já si myslím, že to v pořádku není a jde to přesně proti zájmům občanské společnosti o budování politické kultury v této zemi. Proč se žádá odstoupená politiků v případě amorálních skutků a ani ne po jednom roce je tatáž osoba vyzývána k šíření svých názorů jako kdyby se nic nestalo? Proč ten pán odstupoval ze své funkce?

Dá se říct, že tohle byl faul!

PS: Škoda, že v rozhlase, a vůbec v českém rybníčku, dostatečné nezaznělo uznání a vyjádření závisti rakouské politické kultuře po nedávném odstoupení kancléře Kurze.

S přátelským pozdravem,

V. U.

________________________________________________________________________

Vážený pane,

dovolte, abych odpověděl na Váš dopis z 26. října. Obecně vzato, veřejnoprávní Český rozhlas má povinnost zprostředkovat veřejnosti co nejširší portfolio názorů na podstatné otázky politického a společenského života. Pokud by se měl řídit zásadou, že nebude komunikovat s lidmi, kteří mají za sebou nějaké selhání, byl by výběr dosti zúžený. Otázkou je, jak stanovit kritéria takového výběru. Upřímně řečeno, osobně bych přípravu takových kritérií nechtěl provádět a neumím si představit jejich praktické uplatňování. Jsem toho názoru, že bylo nutně založeno na subjektivních východiscích. Omezili bychom se na kauzy spjaté s výkonem ministerské nebo poslanecké funkce? Někteří posluchači po mně požadují zákaz pro každého, kdo je jmenován v seznamech spolupracovníků StB, byť to soud nepotvrdil, jiní se dožadují, aby k mikrofonu nebyli zváni vědci, kteří jsou v odborných sporech, jiní posluchači poukazují na morální poklesky osobního rázu (rozvody, alkoholismus, propagace narkotik, vulgární vyjadřování na veřejnosti apod.). Jsou to velmi obtížné věci a velmi bych se bránil tomu, aby Český rozhlas byl v těchto věcech arbitrem.

Proto respektuji rozhodnutí editorů médií včetně Českého rozhlasu přizvat jako jednoho z účastníků veřejné debaty týkající se koronavirové nákazy i Romana Prymulu jako člověka, který patří k okruhu odborníků a zároveň lidí, kteří nahlédli mnohé politické i ekonomické souvislosti. Ve své agendě jsem dosud nezaznamenal kromě Vašeho dopisu žádnou další reakci, jež by s ohledem na etickou stránku věci oslovení pana Prymuly zpochybňovala.

Prosím nepovažujte mé stanovisko za morální obhajobu jednání tohoto konkrétního politika nebo kohokoli jiného, komu dá Český rozhlas prostor u mikrofonu. Jen bych rád poukázal na to, že žijeme v reálném prostředí a ač bychom si to jistě všichni přáli, striktní uplatnění dosti nezřetelně konturovaných pravidel by mohlo mít pro jakékoli médium negativní ryze praktické důsledky.

S pozdravem a s díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu