Rozhovory na Radiožurnálu

Dobrý den,

dovoluji si Vás oslovit jako dlouholetý a pravidelný posluchač Vašeho vysílání. I v dnešní digitální době dávám přednost „klasickému“ rádiu a především stanici Radiožurnál, jejíž formát, vyváženost, nezávislost a obsahovou úroveň považuji za velmi kvalitní a v českém mediálním prostoru výjimečné. Vámi poskytované zpravodajství a publicistika pro mne dlouhodobě představují důležitý zdroj ověřených a vyvážených informací, což považuji v současné době za mimořádně podstatné.

Právě proto si dovoluji obrátit se na Vás s podnětem, který mne — a nejen mne — v poslední době opakovaně znepokojuje. Velmi oceňuji, že si do studia zvete odborníky a osobnosti, které jsou ve svých oborech respektovanými kapacitami a mají veřejnosti co nabídnout. O to více mne ale mrzí skutečnost, že těmto hostům často není dopřán dostatečný prostor k formulaci a dokončení jejich myšlenek.

Opakovaně se stává, že rozhovory jsou přerušovány vstupy moderátorů, případně předčasně ukončovány z důvodu zařazení zpravodajských relací, které by – alespoň z pohledu posluchače – nepochybně mohly zaznít s mírným časovým odstupem. V jednom z nedávných případů jsme dokonce s kolegy zaznamenali, že během přibližně dvacetiminutového rozhovoru (po odečtení hudebních vstupů) moderátorka do řeči hostovi zasáhla opakovaně, přičemž samotný rozhovor byl ukončen v polovině věty kvůli zpravodajskému bloku.

Domnívám se, že v dnešní době již posluchači netrvají na zprávách vysílaných přesně v půl či celou hodinu, zatímco kvalitní a smysluplný rozhovor s odborníkem má pro veřejnost výraznou hodnotu. Byla by velká škoda ji oslabovat přerušováním nebo neumožněním plnohodnotné odpovědi. Stejně tak se domnívám, že otázky by měly být formulovány stručně a s ohledem na to, aby se k tématu mohl primárně vyjádřit host, nikoliv moderátor.

Dovolte mi proto touto cestou vyjádřit přání a zároveň poděkování: považuji Radiožurnál za stanici s výbornou reputací a věřím, že si i nadále bude vážit toho, že špičkoví odborníci mají zájem prostřednictvím Vašeho vysílání sdílet své zkušenosti a znalosti s veřejností. Bylo by skvělé, kdyby dostali prostor pro jejich plnohodnotné předání.

Děkuji Vám za pozornost, kterou tomuto podnětu věnujete, a přeji mnoho úspěchů Vašemu dalšímu vysílání.

S pozdravem

P. H.

_____________________________________________________________________

Vážený pane,

Infolinka Českého rozhlasu mi předala Váš dopis. Děkuji Vám za něj. Velmi si vážím kultivovaného způsobu komunikace. Není to bohužel samozřejmé. Pokusím se být stejně upřímný jako Vy. Vycházím ze znalosti charakteru jednotlivých stanic Českého rozhlasu. Především je třeba zmínit rozdíl mezi dvěma typy rozhlasového programu. Tím prvním je tzv. proudové vysílání, tím druhým tzv. titulkové vysílání. Proud je typický pro komerční stanice převážně založené na hudební složce, ve veřejnoprávním vysílání se s ním setkáváme u stanic zpravodajských, v některých segmentech i u jiných stanic, ale to není podstatou naší diskuse. Zpravodajská stanice Radiožurnál má prvořadou povinnost být u všeho podstatného, dávat posluchačům okamžitý přehled doprovázený publicistickým kontextem. To znamená, že do vysílání se dostávají přímé vstupy z míst, kde se něco důležitého děje, ať už je to Poslanecká sněmovna, sportoviště nebo místo třeba místo střetu demonstrantů s policií, to vše kdekoli na světě. Proto stanice tohoto typu skládá své vysílání aktuálně podle vývoje situace. Písničky jsou pro rozhlasové pracovníky časem, kdy se domlouvají se zpravodaji, editory zpráv, produkčními a dalšími lidmi na dalších aktuálních vstupech. Radiožurnál si nemůže dovolit absenci informace o přesném čase, na kterou jsou navázány zpravodajské relace. Zabránit tomu mohou přímé přenosy, ale jde skutečně o naprosté výjimky.

Radiožurnál je nejposlouchanější stanicí u nás právě pro množství ověřených informací, které posluchač dostává, v kombinaci s těmi prvky, jež kritizujete: v pevně stanovenou dobu zazní stručný souhrn nových zpráv z domova a světa včetně sportu, počasí a dopravy. Pokud by tento prvek chyběl nebo se objevoval v proměnlivých časech, jistě by následovala kritika a podle mého názoru by byla oprávněná.

Jiná věc je práce s písničkami. Myslím, že nikdo necítí problém, když mezi dvěma příspěvky zazní hudba. Ta má pro řadu posluchačů relaxační funkci a pro rozhlasové pracovníky, jak jsem uvedl, vytváří nezbytný prostor pro práci na dalších aktuálních vstupech. Jiné to ale je v případě delšího rozhovoru děleného písničkami – a zde se dotknu druhého typu programu, tzv. titulkového. Ten je složen z předem připravených pořadů, které mají svůj předem ohlášený čas. Rozhovory, jaké vedla třeba Lucie Výborná a nyní je vede Libor Boček, jsou také pravidelně členěny písničkami, ač by zde mohla být pro moderátora a hosta větší volnost, aby mohli některé téma probrat více podrobně. Zde jsem na straně těch posluchačů, kteří by to uvítali. Ale znám argumentaci rozhlasových pracovníků o pravidelném rytmu vysílání, o tom, že host je vždy zajímavý jen pro jistou část posluchačů a že písničky drží u přijímačů tu druhou část, a podobně.

Další věcí je přístup moderátorů. Ti by měli v politických debatách dát prostor názorům hostů a usměrňovat debatu, pokud se odchýlí od tématu. Zkušení politici často mají tendenci mluvit o tom, o čem chtějí oni, a nikoli na co se ptají novináři. Proto zásahy moderátorů asi nikdy zcela z vysílání nezmizí. Jde samozřejmě o jejich míru, o to, aby byly slušné, korektní a k věci. Zde je třeba hodnotit každý případ zvlášť, v příslušných souvislostech.

Se srdečným pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu