Rušivé hudební vložky a slogany

29. srpen 2017

Přerušení mluveného slova písní poskytuje účastníkům debaty občas oddechový prostor, aby se uvolnili a zkoncentrovali.

Dobrý den,

jsem jedna z posluchačů, kteří protestují proti vkládané hudbě do rozhovorů se zajímavými lidmi a mimo jiné i proti sloganům typu „Spolu je nám hezky“ (tento svou stupiditou dosud nebyl překonán), „Když chcete vědět víc“, „Víme kudy kam“ a dalších, které byly převzaty z různých soukromých stanic.

Tato hesla jsou vyslovována patetickým způsobem a opakována několikrát za hodinu. Vždy když se dočtu, že nastoupil nový ředitel, doufám, že si svou stanici poslechne a bude mít tolik soudnosti, že tato laciná reklamní hesla zruší.

Tato připomínka se už marně opakuje tolikrát, že jsem došla k závěru, že v dnešní době, kdy jsou za vším peníze, musí existovat „kreativec“ prosazovaný někým vlivným, tento člověk nic jiného neumí, takže ho rozhlas musí asi zaměstnávat. Máte pro nás posluchače nějaké jiné vysvětlení?

Jana Dvořáková


Vážená paní Dvořáková,

děkuji Vám za kritickou připomínku týkající se koncepce diskusních a poradenských pořadů. Pro lepší pochopení bychom měli tuto problematiku rozdělit podle typu stanice. Stanice zpravodajského typu, jako je Radiožurnál, je postavena na principu krátkých vstupů, které jsou zařazovány často na poslední chvíli, a je připravena kdykoli přinášet potřebné aktuální informace. Tomuto typu vysílání se říká proudové a je členěno v podstatě jen formálně do širších bloků uváděných střídajícími se moderátory.

V takovémto typu vysílání přijímá i rozhovor s hostem charakter „proudu“, to znamená, že je zachován rytmus vstup – písnička. Tento princip posluchači chápou a bez problémů přijímají.

Ve stanicích, které jsou označovány jako titulkové (v Českém rozhlase je to např. Dvojka nebo Vltava), mají jednotlivé pořady osobitou strukturu danou záměry tvůrců. Hudba většinou tvoří součást této struktury.

Diskusní a poradenské pořady stojí na rozhraní obou výše zmíněných typů. Jsou to titulkové pořady, ale zároveň přejímají některé vlastnosti proudového vysílání. Většinou mají prostor celé hodiny, a na tak velké časové ploše nelze očekávat trvalé plné soustředění mluvčího a moderátora, neboť nejde o předem připravenou, napsanou a nazkoušenou reprodukci textu, nýbrž o náročný proces formulace myšlenek, který mohou v přímém přenosu sledovat statisíce posluchačů.

Proto je namístě poskytnout účastníkům debaty občas oddechový prostor, aby se trochu uvolnili, zkoncentrovali se, určili si směr další debaty a podobně. Podstatou problému je poměr těchto oddechových časů a prostoru věnovaného samotné debatě.

Jako zástupce zájmů posluchačů jsem o tomto problému opakovaně jednal s šéfredaktorem Dvojky Martinem Gromanem a upozorňoval jsem jej na posluchačskou kritiku nadměrného zařazování hudebních vložek, jež mohou v některých případech do zajímavé debaty rušivě vstoupit. Pan šéfredaktor tyto argumenty uznává, dal v tomto směru moderátorům více volnosti a snížil počet písniček, které se v hodinových diskusních pořadech objevují.

Záleží tedy na řadě subjektivních faktorů, z nichž mnohé nemusí být posluchači v danou chvíli známé: host například může dát moderátorovi sám pokyn, že si potřebuje oddechnout a srovnat myšlenky, stejně tak moderátor potřebuje utřídit přicházející reakce posluchačů a vybrat z nich ty, které by debatu oživily. Debata může být přerušena nutností domluvy na řešení nějakého technického problému s režií. A tak bych mohl pokračovat.

Závěr tedy zní: Problém, na který jste mne upozornila, je mi znám, dlouhodobě na něj upozorňuji a výsledky jsou již patrné. Ne vždy je to ideální stav, uznávám, ale důležitá je vůle vyjít posluchačům maximálně vstříc.

Co se týče sloganů propagujících jednotlivé stanice, je to běžný způsob orientace posluchače, který třeba náhodně přeladil a potřebuje zjistit, kterou stanici právě poslouchá. Samozřejmě člověk, který má například Dvojku naladěnou celý den, takovou informaci nepotřebuje, ale při statisícových počtech posluchačů je identifikace tohoto typu nezbytná.

Jde ale o míru a vkus při tvorbě a zařazování tzv. selfpromo, tedy sloganů připomínajících vlastní stanici. Heslo, které zmiňujete, se již ve vysílání prakticky neobjevuje, po nástupu nového vedení v loňském létě byla vlastní propagace zásadně omezena, ale jak říkám, v rozumné míře musí být přítomna ve vysílání každé rozhlasové stanice.

Byl bych rád, abyste mé vysvětlení přijala s pochopením. Oba problémy, na které jste mne upozornila, budu i nadále sledovat a bude-li třeba, opět o nich povedu kritickou debatu s vedením stanice.

S pozdravem a přáním pěkného léta

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio