Selfpromo na Dvojce

Vážení přátelé, dovolte mi také "s troškou do mlýna" diskusí a názorů k ČRo Dvojce.

Ad. Václav Vodvářka Reklamní nesvoboda – Týdeník Rozhlas 40/2016. Předesílám – doslova a do puntíku souhlasím s postesknutím pana Vodvářky nad nešvarem, který se v poslední době objevil ve vysílání Dvojky, zejména pak v autorských pořadech, jako je např. Dobré ráno, Mikrofórum apod. Už můj otec říkával, a já s tím souhlasím, že skákání do řeči je projevem duševního hulvátství a neúcty k tomu, koho svým projevem přerušujeme.

To přerušování pořadů reklamními vstupy, upoutávkami na zcela jiné pořady není nic jiného než takové „skákání do řeči“. Je to i rušení dojmu a dobrého pocitu posluchače z plynulého, nerušeného poslechu a vnímání myšlenek, hudby. Lze to také považovat za projev neúcty k práci autora a interpreta pořadu. Nejsem sám, kdo s nelibostí vnímá takovéto „ruchy“ a kdo nepotřebuje např. během poslechu Dobrého rána slyšet několikrát upozornění třeba na pořad Stopy, fakta, tajemství (nic proti němu, je také dobrý), či pořad jiný, naprosto nesouvisící s tím, co právě poslouchám. Navíc se domnívám, že mi paměť ještě slouží, a nepotřebuji být několikrát denně upozorňován stále na totéž.

Ze svého okolí vím, že nejsem zdaleka sám, kdo má takovýto názor. U řady mých známých to vedlo i k přeladění na jinou stanici. Takže zbývá otázka – co na to vedení Dvojky, potažmo i rozhlasový ombudsman?

Stanislav Kubín, Liberec

Vážený pane Kubíne,

o vyjádření k Vašemu dopisu jsem požádal šéfredaktora Dvojky Martina Gromana.

Dobrý den, máte pravdu, skákání do řeči je nešvar. Uvádění anoncí a pozvánek na pořady naší stanice v jejím programu ovšem není skákáním do řeči, ale v dnešní době nutností. Myslím, že uvádíte přesný příklad - v Dobrém ránu upozorňujeme na podvečerní pořady Dvojky, jako jsou třeba právě Stopy, fakta, tajemství z jednoho jediného logického důvodu. Zveme jimi naše posluchače, aby se k poslechu Dvojky vrátili také po návratu z práce, kdy nabízíme jiný, nicméně neméně zajímavý program. Lidí, kteří mohou poslouchat jednu stanici celý den, sice není málo, ale také nejsou jediní.

Většina posluchačů ladí rozhlas po ránu a k večeru se již věnují jiným činnostem, nebo jiným médiím. My jim těmito pozvánkami chceme nabídnout také náš například podvečerní nebo víkendový program jako dobrého společníka. Samozřejmě, pokud se nějaká konkrétní pozvánka opakuje příliš často, může se stát, že ji jeden a tentýž člověk uslyší několikrát, ale jednak máme na zařazování těchto anoncí pečlivě vedený systém, který brání jejich častému opakování, a jednak ne všichni posluchači poslouchají celý den, a tak se s pozvánkou mohou setkat mnohem méně. Věřím, že toto vysvětlení přijmete a že je pochopíte. Přeji pěkný den a dobrý poslech pořadů Dvojky.

Martin Groman, šéfredaktor Dvojky ČRo

Dovolte k tomuto tématu i několik mých poznámek. Váš názor svědčí o tom, že program Dvojky vnímáte jako sled samostatných pořadů, z nichž každý má vnitřní řád, rytmus, kompozici. V takovém případě je upozornění na další programy možno chápat nejen jako vyrušení z poslechu, ale i jako porušení struktury pořadu. Tomuto argumentu dobře rozumím. Na druhou stranu - pokud by Dvojka přestala upozorňovat na své programy, obrátilo by se to brzy proti ní.

Ať si o tom myslíme cokoli, dnes nestačí připravovat sebelepší programy, pokud se o nich nedozvědí potenciální zájemci, a nelze v tom spoléhat jen na detailní informace v Týdeníku Rozhlas nebo na webu Českého rozhlasu. Rozhlas si v různých částech dne pouštějí i takoví posluchači, kteří netvoří "pevné jádro" příznivců Dvojky, a informace o zajímavém dalším programu je pro ně často vítanou inspirací. O tom všem píše zasvěceně pan šéfredaktor.

Je tedy třeba hledat rozumné řešení, které by bylo ku prospěchu jak stanici, tak těm posluchačům, jejichž zájmy reprezentuje třeba právě Váš názor. Nemohu Vám slíbit, že tzv. selfpromo, tedy propagace stanice na jejích vlastních vlnách, zmizí. Ale věřím, že se dají nalézt rozumné kompromisy, jež by byly vyhovující pro obě strany. O takových řešeních s vedením Dvojky na základě posluchačských ohlasů již diskutuji.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu