Téma Trump ve vysílání Českého rozhlasu

Dobrý den, pane Pokorný,

hovořili jsme spolu telefonicky před nějakým časem na téma vysílání Českého rozhlasu, a to konkrétně o volbách prezidenta v USA. Poukazoval jsem na to, že paní Kabrhelová viditelně prosazuje Clintonovou a nepřijatelně napadá Trumpa.

Očividně se nic nemění a po Trumpově zvolení je každý den v příspěvcích paní Kabrhelové na Českém rozhlase stále kritizován a napadán. Paní Kabrhelová využívá vedené kampaně, viz příklad vytažení daňových problémů z roku 2005!

Její reportáže jsou až trapné, zavádějící a snad i smutné. Lze s touto situací něco dělat?

S pozdravem

Pánek Libor

Vážený pane Pánku,

s Vaším kritickým hodnocením práce zahraniční zpravodajky Českého rozhlasu Lenky Kabrhelové jsem seznámil šéfredaktora Zpravodajství Českého rozhlasu Martina Ondráčka a vedoucí pracovníky stanic Radiožurnál a Plus.

Jev, na který upozorňujete, má řadu souvislostí. Není sporu o tom, že současný prezident USA čelí silné a soustavné kritice většiny médií v zemích, jež jsou spojenci Spojených států. Z toho nelze vinit samotná média, svůj díl mají jistě nestandardní prvky v chování Donalda Trumpa, ale situace je mnohem složitější, než aby bylo možno převést vše do osobní roviny.

Vítězství tohoto – z pohledu mnoha odborníků – nesystémového, nestandardního politika je viditelným důsledkem řady hlubokých změn v americké i mezinárodní politice, jež čekají na analytické zpracování a následnou reflexi.

To ovšem není úkol médií. Ta žijí přítomnou chvílí a veškeré pokusy o zobecnění narážejí na zákonitosti mediálního prostoru: analýza či komentář se musí vejít do několika desítek novinových řádek či několika minut ve vysílání rozhlasu nebo televize.

Důsledkem je nevyhnutelně povrchnost, zjednodušování složitých procesů do co možná nejpřístupnějších schémat, využívajících paralely s běžným životem: odtud až nemístně trivializující pohledy na duel dvou prezidentských kandidátů, stejně jako na počínání vítěze tohoto souboje.

Z tohoto hlediska chápu Vaši kritiku namířenou obecně proti zjednodušování složité problematiky do někdy až přehnaně černobílých kontur. Nicméně dovolte mi upozornit na jeden jev, který svědčí ve prospěch médií.

Je jím sám fakt, že tato média – dříve obviňovaná z nekritické obhajoby všeho amerického – prokázala velkou míru emancipace a dnes jsou mnohdy stejnými kritiky označována za nepřítele Ameriky. Jistě pochopíte, že i já jsem se v předchozím výroku dopustil velké míry zjednodušení, šlo mi o podstatu problému.

Uznávám, že většina české novinářské obce sleduje kroky prezidenta Trumpa s větší mírou rezervovanosti a kritičnosti, než jak tomu bylo například u minulého amerického prezidenta. Pozorně přitom sleduji výkony redaktorů, moderátorů a spolupracovníků Českého rozhlasu a dovoluji si tvrdit, že v souhrnu je agenda Českého rozhlasu týkající se prezidenta Trumpa podávána s menší mírou zjednodušení a trivializace než v jiných médiích (viz například nedávná kritika Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za volební vysílání České televize).

Své tvrzení opírám například o velmi profesionální prezentaci a komentování prvního Trumpova projevu před Kongresem. Ve vysílání Českého rozhlasu nešlo o apriorní manifestaci negativního vztahu k tématu, ale o věcné rozbory konkrétní události, které vyzněly pro amerického prezidenta příznivě.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu