Tématická, avšak hlasitá hudba
Dobré odpoledne, jsem ráda, že se konečně alespoň někdy snažíte doplnit cestovatelské Jak to vidíte hudbou vztahující se k regionu, o kterém se hovoří.
Stále přetrvává, a to u všech pořadů, že mluvené slovo je potichoučku, a když si člověk příjem zesílí, aby alespoň něco slyšel, tak pak rychle běží, aby od písničky neohluchl. Snad by se to dalo nějak v dnešní technické době sladit.
děkuji Drahošová
Vážená paní Drahošová,
děkuji Vám za pochvalu adresovanou dramaturgii Dvojky Českého rozhlasu. Rád ji příslušným pracovníkům předám. Pro mě je Vaše poznámka užitečným argumentem v diskusích o harmonickém spojení mluveného slova a hudby alespoň v některých segmentech vysílání Dvojky. Je to obecnější problém, jehož řešení je složitější, než se na první pohled zdá. Ale trend, kterého jste si povšimla a který oceňujete, ve svých jednáních s novým vedením Dvojky podpořím.
Vaše druhá poznámka týkající se nestejné hlasitosti slova a hudby se dotkla technického problému, který zaměstnává rozhlasové odborníky i posluchače po mnoho let. Postupně se technika sdílená špičkovými rozhlasovými stanicemi u nás i v celé Evropě, veřejnoprávními i komerčními, dopracovala k dokonalým tzv. modulačním procesorům, které hlídají, aby hlasitost mluveného slova a hudby byla zcela vyrovnaná, a to na desetiny decibelu.
Z debat, které jsem s techniky Českého rozhlasu na toto téma vedl, vyplynulo, že vnímání rozdílné hlasitosti mluveného slova a hudby je spíše subjektivní záležitostí, způsobenou buď konkrétním rozhlasovým přijímačem (například má nastaveny ostřejší výšky, což nevadí u slova, ale působí nepříjemně u hudby), anebo někdy také stavem sluchových orgánů konkrétního posluchače (například citlivěji vnímá vyšší tóny než ty hlubší). Nicméně protože stížností podobných té Vaší přichází na mou adresu více, budu se i touto otázkou ve spolupráci s Technikou Českého rozhlasu nadále zabývat.
Srdečně Vás zdravím a přeji Vám krásné léto.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
