Tematická hudba na Dvojce

Vážení,

v Ránu 30. 9. jsem nešetřila vyznáním, jak rozhlas miluji. Jsem věrná posluchačka a na skladbu pořadů Dvojky nedám dopustit. Něco mě přece jen štve. A protože 99,991% mých příspěvků je kladných, myslím si, že si i negativní mohu dovolit.

K narozeninám pana J. Suchého předtočil, a to velmi zdařile, pan Holoubek 27:17 min. Hosta do domu s paní Molavcovou. V Dopoledni 30. 9. jste pořad odvysílali.

Opomenu to, že rozhovor (pořad) s tak vynikající ženou byl krácen a končil už snad v 11.51 hod., mohl být delší. To se nestává ani živě. Ale co se stává pravidlem, a to mě irituje vždy, že nehrajete k věci. Tedy hudební předěly. Takových krásných textů náš teď už klasik napsal, maturuje se z něj, je o něm řeč, ale to je pořád málo, abyste pořad jeho písničkami více proložili. Kdyby ten "zbytek" byl alespoň český, když už je řeč o českém básníkovi.

Váš pan ombudsman jednou na vašem rádiu tvrdil, že poměr 7:3 ve prospěch českých textů je zachováván. Až budu chořet, tak si zkusím dělat čárky, Český rozhlase. O hlasitosti hudby a slova je dobré asi pomlčet, to se probírá pořád a není v silách zřejmě žádného zvukaře a ani techniky, aby to šlo srovnat s ohledem na selekci lidského ucha. Snad ručně. Já to tak občas dělám, neb mě nemusí hudba vytrhovat, ale můj dojem z pořadu, z hosta, dokreslovat.

Nevím, komu se s tímto mohu svěřit, komu to adresovat. Pokud to došlo k Vám, tak jsem se rozhodla pro Vás.

Možná mám v dopise nepřesnosti, ale v archivu jsem našla "jen" krásný rozhovor bez zásahů hudebního redaktora (to je těch 27:17 minut) a v celodenních záznamech pořad není doposud vůbec. Zde asi nejde o autorská práva.

Dvojka je můj velký přítel a doufám, že k ní jako takové mohu být upřímná.

Jana Grégrová, Mladějovice

Vážená paní Grégrová,

děkuji Vám za dopis, který svědčí o tom, že jste pravidelnou a pozornou posluchačkou Českého rozhlasu. Obsahuje několik podnětů a připomínek, některé předám vedení Dvojky, jiné se Vám pokusím zodpovědět.

Z mých debat s hudebním dramaturgem Dvojky i šéfredaktorem této stanice vyplynulo, že si uvědomují nutnost postupovat jinak než tzv. proudové stanice, které "nakrmí" selektory písněmi a ty pak podle jistých pravidel pouštějí. Ta pravidla například zajišťují, že se stejná píseň neozve dříve než za několik dní, ovšem nezajistí, aby v rozhovoru s Jitkou Molavcovou zněly písničky Semaforu. Tímto směrem by se Dvojka měla vydat.

Mé tvrzení o poměru sedmi českých ku třem cizím skladbám se týká stanice Dvojka. Radiožurnál má poměr opačný, tam převažuje cizí produkce. Vycházím z oficiálních čísel, která mi poskytl hudební dramaturg Radiožurnálu Petr Král. Přitom nemůžete vyjít například z jedné vysílací hodiny, kde může shodou okolností zaznít více zahraničních písní, než kolik odpovídá zmíněnému poměru, ale je třeba vzít za východisko celodenní vysílání. V tomto čtyřiadvacetihodinovém intervalu by se poměr měl ustálit na hodnotách, výrazně preferujících českou tvorbu.

Je mi líto, že nejste spokojena s vyvážeností mluveného slova a hudby. Je to trvalý problém, který trápí řadu posluchačů, a upřímně řečeno dosud jsem nenašel návod, jak postupovat, abyste se vyhnula nutnosti ztišovat hudbu. Věřím technikům Českého rozhlasu, že na výstupu jsou hodnoty slova a hudby srovnané do jedné zvukové hladiny a že problém by měl být spíše u přijímačů. Například se může stát, že konkrétní rozhlasový přístroj je výrazněji nastaven na výšky, takže například písnička s elektrickými kytarami se proti předchozímu mluvenému slovu pronášenému mužským hlubším hlasem bude jevit jako zvukově agresivní. Stále se tomuto problému věnuji a doufám, že ve spolupráci s odborníky z Českého rozhlasu dospějeme k uspokojujícímu řešení.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu