Úroveň českého jazyka ve vysílání

Hezký a dobrý den.

Ve včerejší (26. 1.) Noční lince bylo téma jazyk český. Výsledkem těch dvou hodin bylo, že:

1. Rodiny s dětmi se jim vůbec nevěnují, děti doma nečtou knihy a venku drží v ruce mobil a vůbec nevnímají své okolí.
2. Nemají pocit úcty ke starším lidem, ale i ku svým vrstevníkům. Nezdraví potkávající osobu, ani když ji znají.
3. Škola nezvládá jazykovou výuku tak, aby děti dokázaly i mezi sebou komunikovat ve více větách.
4. Čeština se germanizuje tak výrazně, že starší osoby těm mladým namnoze nerozumí.

 A tak mě napadlo, že by záznam z té včerejší Noční linky měl slyšet ministr školství, aby pochopil, že se někde stala chyba, a to zejména v mateřských školkách, kde učitelé nevedou k lásce k vlasti, děti neznají hymnu a neznají jiný pozdrav, než je dobrý den. Ten soustředěný tlak by měl zahrnovat i děti na I. stupni a zakázat zcela mobily ve třídách. Nemohu si vzpomenout, které studio ČRo včera to vysílalo, anžto jsem přišel k přijímači později. Myslím, že by v tomto mohl významnou roli sehrát váš generální ředitel, který by záznam bez vložených písniček panu ministrovi předal. Co vy na to?

J. M.

______________________________________________________________________

Vážený pane,

ředitel Českého rozhlasu Plzeň Zdeněk Levý mi předal dopis, který jste mu napsal. Upřímně řečeno, nemohu se připojit k Vašemu názoru vyslovenému takto jednoznačně, ale to neznamená, že bych problémy v kultuře mluveného projevu nevnímal nebo chtěl zastírat. Jen bych byl méně rezolutní. K prvnímu bodu bych doplnil slovo „Některé“, k druhému „Někteří lidé“, k třetímu „Někteří učitelé ve školách“. Se čtvrtým bodem nesouhlasím, vidím spíše tendence nahrazovat česká slova anglickými nežli německými.

Ovšem podstatu věci nezpochybňuji. Stejně jako Vy jsem přesvědčen, že státní a veřejnoprávní instituce by měly věnovat jazykové kultuře maximální pozornost. Český rozhlas je v tomto ohledu referenčním médiem se značným vlivem na veřejnost. Vzorová jazyková kultura je ideál, o který se musíme snažit a k němuž bychom měli směřovat, nicméně rozhlasové vysílání se za poslední desítky let podstatně proměnilo. Dnes posluchači od rozhlasu požadují aktuálnost, bezprostřednost a s tím souvisí živé vysílání v rozsahu mnoha hodin denně. Do něj jsou zvány desítky lidí s různými profesemi a také s různou mírou schopnosti správného vyjadřování. To, že člověk rozumí svému oboru, automaticky neznamená, že o něm umí mluvit na potřebné úrovni ortoepické, stylové a gramatické. Je nemožné poskytnout každému hostu před vysíláním instrukci, jak mluvit, jaké užívat tvary a čeho se naopak vystříhat.

Jazykovou přípravu hlasatelů a moderátorů Českého rozhlasu má na starosti Oddělení vzdělávání, s nímž jsem v úzkém kontaktu. Konzultujeme spolu některé jazykové jevy a předávám jeho pracovníkům oprávněné podněty posluchačů, často s mým komentářem. Jazyková kultura tedy zcela jistě není tématem, které by bylo rozhlasovým pracovníkům lhostejné. Nejsem si ale jist, jestli Vámi navrhované předání nahrávky ministrovi školství může vést ke změně nastavených výchovně vzdělávacích procesů.  Učím na vysoké škole budoucí pedagogy a vím, že daleko více než na pokynech ministerstva záleží na každém jedinci, na jeho lásce k učitelskému oboru, na jeho duševních schopnostech a také na prostředí školy, na níž působí.

Děkuji Vám za upozornění na negativní jevy související s kulturou mluveného projevu. Najdu si způsob, jak o tomto problému mluvit s rozhlasovými pracovníky i s generálním ředitelem Českého rozhlasu.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu