Veřejnoprávní a soukromoprávní rádia
Je třeba vnímat zásadní rozdíl mezi komerčními a veřejnoprávními médii. Tedy rozdíl, který vychází z tzv. duálního systému.
Dobrý den, pane doktore!
Poslouchám Váš rozhovor dnes 25. 8. 2016 v 16.30.
Z Vašeho projevu mám velmi dobrý dojem. Zarazilo mne však Vaše srovnání kvality používání češtiny v Českém rozhlase s ostatními rádii vysílajícími češtině. To přeci nemůže být pro Český rozhlas měřítko! Bez perfektní znalosti češtiny nemůže v Českém rozhlase pracovat žádný redaktor. 50 % redaktorů vůbec netuší ani jednoduché spojení příčestí minulého a středního rodu. A používání anglických výrazů místo českých, to je kapitola sama o sobě. Je to přeci Český!!!! rozhlas.
V úctě
ing. Jiří Baldík
Vážený pane inženýre,
přestože jste nevyžadoval odpověď, je pro mne Váš dopis zajímavým podnětem k zamyšlení. Není totiž stále ještě samozřejmé, že by si každý posluchač uvědomoval zásadní rozdíl mezi komerčními a veřejnoprávními médii, tedy princip, na němž stojí tzv. duální systém.
Máte pravdu, že Český rozhlas by se neměl srovnávat s komerčními médii. Důvod je zřejmý - média veřejná služby mají zcela jinou "startovací čáru" než média komerční. Zatímco vznik a provoz komerčních médií je určován ekonomickým záměrem, případně potřebou ovlivňovat posluchače, diváky a čtenáře ve prospěch majitele, média veřejné služby vznikla na základě zákona přijatého Parlamentem ČR a jejich činnost je definována tímto zákonem (případně vnitřními předpisy, jako je Kodex Českého rozhlasu). Z toho vyplývá, že srovnávat je možno jen některé dílčí parametry, jako je například úroveň distribuce signálu a podobně, ale zcela jistě nikoli strukturu programu, jednotlivé programové formáty, výkony moderátorů a podobně.
To se týká i jazykové úrovně, která je v řadě komerčních médií na podstatně nižším stupni než v Českém rozhlase. Mohu Vás ubezpečit, že péči o jazykovou správnost věnuje v Českém rozhlasu stálou pozornost Oddělení vzdělávání, ale souhlasím s Vámi, že je stále co zlepšovat. Připomínky vnímavých posluchačů, mezi něž Vás počítám, jsou proto velmi cenné.
Budu rád, když mi ve chvíli volna napíšete konkrétní příklady jazykových prohřešků, které jste ve vysílání Českého rozhlasu zachytil. Nad nimi mohu diskutovat jak s Vámi, tak hlavně s pracovníky, kteří mají přímý vliv na vzdělávání rozhlasových redaktorů, moderátorů a hlasatelů.
Přeji Vám příjemný zbytek léta a srdečně Vás zdravím
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
