Vulgarismy v rozhlasové hře Noc tribádek

Dobrý den,

dnes, 10. 3. 1018, jsem při jízdě autem s malým tří a půl letým dítětem vyslechl v cca 14:52 hod. na veřejnoprávní stanici ČRo Vltava větu z jakési rozhlasové hry. Na stanici, kterou mám uloženu z důvodu vysílání vážné hudby, jazzu, oper apod. a na níž, společně se stanicí Praha přes čtyřicet let nedám dopustit. Ona věta, resp. její část, zněla, cituji: „strč si to nakřivo do kundy, jestli nějakou máš", konec citace.

Nepokládám se za žádného puritána, mohl bych vás naučit "sprostoty" a slovní spojení i v cizích jazycích takového rázu, že nemáte pojem, že něco takového na zeměkouli existuje, ale nejsem si jist, zda takovýhle výrok, který, jak je rok dlouhý, neslyším na žádné komerční rozhlasové stanici, kde v živém vysílání může neplánovaně "utéct" cokoli, patří do denního vysílání na veřejnoprávní stanici. Na stanici, kterou si se synem pustíme, abychom si poslechli rozhlasovou hru, nedělní nebo večerní pohádku. Na stanici, která dávno není lingvisticky dokonalá (kdo jsme?), ale kde toto, dle mého názoru prostě nemá co dělat, a to ani omylem. Prosím o Vaše vyjádření a názor.

Děkuji za laskavost.

S úctou

koncesionář Milan Černý

Vážený pane Černý,

děkuji Vám za kritickou reakci na hru Pera Olova Enquista Noc Tribádek, kterou vysílala stanice Vltava v premiéře v sobotu 10. 3. 2018.

Dovolte mi několik poznámek, které mají zasadit rozhodnutí dramaturgie Vltavy do širších souvislostí. Především bych Vás chtěl informovat o tom, že problémem vulgárních výrazů v uměleckých textech se v poslední době zabývá vedení Českého rozhlasu zvlášť intenzivně. Důkazem toho je i jednání Etické komise Českého rozhlasu 1. 2. 2018, která měla na programu právě tento bod. Etická komise doporučila Českému rozhlasu, aby se vystříhal takových příspěvků, v nichž vulgarismy nejsou motivovány uměleckým záměrem. Umělecké pořady, v nichž se užívají vulgární výrazy, by měly být uvozeny upozorněním na tuto skutečnost. Důležité je konstatování Etické komise, že míru vulgarity je třeba posuzovat se zřetelem k jedinečným okolnostem (např. dílo jako součást klasického odkazu apod.).

Jsem toho názoru, že dramaturgie veřejnoprávního rozhlasu je povinna hledat i jiné cesty než nekonfliktní uvádění klasických hodnot. To platí pro všechny umělecké druhy a žánry, literární a dramatickou tvorbu nevyjímaje. Jestliže dnešní dramatika užívá často prvky exprese, afektu, hypertrofie v textové složce i ve scénickém provedení, nemůže odpovědný dramaturg tyto tendence zcela přehlížet. Vždy jde samozřejmě o posouzení všech okolností, v první řadě kvality textu. A tady nemohu s čistým svědomím vést jednoduchou paralelu mezi hodnotou literárního textu a jeho "slušností" (absencí neslušných výrazů). V tom případě by z literárních dějin musely být vyloučeny stovky skvělých děl, jako příklad mohu uvést celosvětově uznávaného Haškova Švejka. Zcela jistě ovšem neplatí ani opak, tedy že výskyt vulgarismů by měl být znakem aktuálních progresivních tendencí a dílo by tím mělo být jaksi automaticky zhodnoceno. Věc je zkrátka složitější a je třeba posuzovat jednotlivé konkrétní případy, jak ostatně doporučuje i Etická komise Českého rozhlasu.

Skutečnosti, že ve hře, na kterou upozorňujete, se vyskytují i vulgární výrazy, si vedení stanice bylo vědomo a zvažovalo, zda je namístě seznámit zájemce o současné trendy evropského dramatického umění s tímto textem i navzdory zmíněné okolnosti. Převážily argumenty pro uvedení hry s tím, že hlasatelka před uvedením hry na vulgarismy v textu hry upozornila se zdůvodněním, že jde o součást umělecké výpovědi autora.

Rád bych, abyste přijal vyjádření odborníků, kteří jsou v úzkém kontaktu se současnou českou i evropskou dramatikou, nikoli snad jako něco, co máte bezpodmínečně přijmout za své. Vaším právem je tento způsob vidění světa odmítnout, kriticky jej reflektovat, vybrat si takové umělecké hodnoty, s nimiž souzníte, jimž dobře rozumíte a jež Vám poskytují duševní obohacení.

Jediné, čeho bych svým dopisem chtěl dosáhnout, je jistá míra tolerance vůči tomu, čemu třeba nemusíme tleskat, čemu třeba nemusíme nebo nechceme rozumět, odmítáme se s tím ztotožnit, ale měli bychom respektovat právo na existenci takových uměleckých vyjádření. Dějiny nám ukazují, že umělecký vývoj je plný konfliktů, často velmi prudkých a bolestných, provázených nepochopením obecenstva a ovšem také mnoha slepými uličkami, do nichž se tvůrci dostali. Ale to vše je součástí plnohodnotného kulturního života. A za sebe mohu říci, že jsem rád, že Český rozhlas vedle prověřených titulů majících prvotně zábavnou, rekreační funkci nebo seznamujících posluchače s klasickými hodnotami české a světové literatury a dramatiky má ve své dramaturgii místo i pro tituly, které mohou znamenat střet, polemiku.
I Vaše nesouhlasná reakce se tak stává součástí diskuse o smyslu a hodnotě uměleckého díla v dnešním světě. Je dobře, že jste mi ji napsal, vážím si toho.

Věřte, že jako otec dvou dcer dobře rozumím Vašemu rozladění ze střetu s konkrétním projevem toho, jak je prezentace dnešního umění komplikovaná záležitost. Váš dopis je pro mne i pro vedení Vltavy jedním z důležitých podnětů v diskusi, zda není namístě texty tohoto druhu soustředit do vhodnějšího času, nejlépe po 22. hodině.

S pozdravem a díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu