Výrok v cyklu Velcí Slováci v českých dějinách

24. září 2018

Na zpravodajské a publicistické žánry je třeba aplikovat různá kritéria.

Vážený pane doktore,

v pořadu Velcí Slováci v českých dějinách (Clementis), moderovaném P. Žantovským, zazněla z úst Doc. Nábělkové z FF UK pro většinu posluchačů zcela nová informace, že totiž politické procesy a popravy u nás v 50. letech byly mj. také důsledkem hybridní války vedené Západem proti ČSR. Taková výbušná informace by měla být přinejmenším doplněna výzvou moderátora k vysvětlení. Takto posluchači nabyli dojmu, že kromě nich je to pro moderátora i paní docentku jasný a ověřený fakt. Není divu, že při této „úrovni“ veřejné diskuse si mohla nedávno soudkyně dovolit ve svém rozsudku srovnávat neonacisty s Miladou Horákovou. Trvám na tom, že nekomentovaná dezinformace šířená ve výše zmíněném pořadu má zhoubný potenciál.

S přáním všeho dobrého vám i rozhlasu

V. Ž.

<hr/>

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis, v němž se vyjadřujete k besedě z cyklu Velcí Slováci v českých dějinách odvysílané 21. 7. 2018. Dovolte, abych Vám sdělil své stanovisko.
Při uvažování o předmětu Vaší kritiky vyjděme z funkční charakteristiky zpravodajských a publicistických žánrů. Funkcí zpravodajství je maximálně se blížit pravdivému postižení reality, funkcí publicistiky je podat subjektivní pohled, postoj, názor na tuto realitu. V rozhlase veřejné služby je povinností ověřovat zpravodajské informace ze dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů, kdežto na výroky pronesené v publicistických pořadech se takováto povinnost nevztahuje. Moderátor by měl v rozhovoru s jedním hostem zastupovat nepřítomné oponenty s přiměřenou mírou racionální skepse, nicméně nelze po něm požadovat, aby rozporoval každý pronesený výrok, neboť by tím byl rozhovor prakticky znemožněn a posluchač by neměl možnost seznámit se s pohledem hosta na probírané téma.
V tomto kontextu je třeba hodnotit výrok M. Nábělkové, který cituji v přepisu ze zmíněného pořadu:

P. Žantovský: „Paní docentko, taková otázka „na hraně“, řekl bych: Není příznačné, že největším nepřítelem Slováka v této situaci byl zase Slovák? Vypovídá to o něčem, nebo je to jen shoda historických náhod?“

M. Nábělková: „Nemyslím si, že by se něco takového dalo zevšeobecnit. Ve slovenském prostředí mezi Slováky tradičně existovaly specifické vztahy. […] Já si myslím, že i osobní kvality, potažmo nekvality Širokého sehrály úlohy v té celé obludnosti těch procesů, ale ty tlaky ve velké míře přicházely zvenku – z Východu a existují jisté indicie, že bylo jisté podněcování v podobě falešných informací i ze Západu. V tom čase probíhaly hybridní války, pokud to mám takto nazvat. Nelze ale vyloučit ani vnitřní, osobní motivy.“

Promluva M. Nábělkové je jednoznačně (typem pořadu, formulací "Já si myslím, že…“) identifikována jako projevený subjektivní názor, nelze ji ztotožnit se zpravodajskou informací. Z tohoto důvodu bych nedoporučoval pokládat tuto promluvu za projev dezinformace.

Prosím, abyste mé stanovisko přijal s vědomím, že má povahu metodologickou. Abych užil naznačené klasifikace, byl bych schopen vyjádřit se k tématu v rámci publicistických žánrů. Posouzení historiografické roviny přesahuje mé odborné znalosti.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio