Výslovnost anglických slov

Dobrý den pane Rosáku,

nemám jinou adresu, na kterou bych Vám mohl napsat. A tak tedy doufám, že Vás moje e-mail dostihne, ať jste kdekoliv.

O co se mi jedná, je čeština, nebo snad výslovnost angličtiny nebo anglických jmen v českém rozhlase a televizi. A protože Vaše čeština je brilantní a je Vás radost poslouchat, obracím se na Vás a doufám, že máte v rozhlase velký respekt a třeba přednesete moji stížnost někam tam, kde by snad bylo možné zjednat nápravu. Před třiceti lety jsem se odstěhoval s rodinou do Kanady, kde dodnes žijeme. Moje angličtina má bohužel své limity hlavně ve slovní zásobě a pak také někdy v gramatice. O silném přízvuku ani nemluvě. Nicméně pokud člověk chce, aby mu někdo rozuměl, musím se snažit o anglickou výslovnost. Nejsem tedy ten, kdo by měl právo cokoli kritizovat. Ale nejde mi tu o kritiku, ale o srozumitelnost řeči.

Jistě všichni přesně rozumí tomu jemnému rozdílu mezi slovy „řídit“, „řítit“ nebo „řitit“. Ač znějí téměř stejně, všechna slova mají podstatně jiný význam. A přesto – nevím proč – se Česku vžil zvyk vyslovovat v Angličtině všechna „a“ jako „e“ bez ohledu, zda je za samohláskou jedna nebo dvě souhlásky nebo zdvojená souhláska jako např. „mm, ll, pp“ apod. Včera jedna moderátorka vyslovovala jméno „Sam“ jako „Sem“. Ale jméno toho pána je „Samuel“, a tudíž tolik v angličtině oblíbené zkracování jmen na jednoslabičné je „Sam“ – myšleno foneticky. Nebo pro mě tolik iritující výslovnost slova „soundtrack“. Všichni tu vyslovují „saundtrek“ snad podle vzoru „startrek“. Jenomže slovo „track“ znamená „stopa“, zatím co slovo „trek“ znamená „cesta“. Jde tedy o nesrozumitelnost a matení jazyka. Snažíme se v tomto případě mluvit o „zvukové stopě“, a nikoli o „zvukové cestě“. Jindy zase slovo „estate“ bylo vyslovováno jako „istate“, i když za samohláskou následují dvě souhlásky. Atd atd atd., těch případů je bezpočet, každý den alespoň deset nebo i víc. Tahá to za uši. Angličtina má řadu výjimek, nebo připouští dvojí výslovnost, jak o tom ostatně zpívá i Louis Armstrong, ale zase ne tolik, jak se to snaží naznačit Češi. Připadá mi, že Češi tvrdí, že by Angličané měli ignorovat ve výslovnosti své řeči jedno písmeno, jako by nebylo zapotřebí. Ale oni ho užívají a užívají ho velice přesně. Proto je angličtina tak krásná a přesná řeč.

Usmíváme se pod fousy (tedy vy i já, protože je oba máme), když Angličané vyslovují česká slova. Ale ono to v opačném případě platí stejně. A protože v tomto případě jde o veřejná média – nechci zde užívat ono protivné „veřejnoprávní“ –, myslím, že by bylo dobré respektovat anglickou gramatiku, pokud se výslovnosti týče. Nejen proto, abychom nebyli směšní, ale abychom si navzájem dobře rozuměli. Protože o co jiného v dnešním světě jde nejvíce než o vzájemné porozumění. A ve sjednocené Evropě zvlášť.

Myslím, že by bylo dobré a snadno dostupné, aby si Český rozhlas najal člověka, který se narodil v Anglii, Americe nebo i jinde a který by naučil zaměstnance rozhlasu a snad i televize správné výslovnosti anglických slov. Nejde o přízvuk, nejde mi o anglicizmy, kterými se to v současné češtině jen hemží, jde o výslovnost především samohlásek „a“, „e“, „i“, „o“ nebo „y“. Možná by jen stačilo si na internetu nalézt English pronunciation program a pozorně poslouchat.

Snad mi rozumíte, o co mi jde. Protože Vy sám používáte anglicismů jen pramálo a Vaši češtinu je radost poslouchat. Vy sám s tím velký problém téměř nemáte. Ale Vaši kolegové…

Mějte se moc hezky

Jan Benda

Vážený pane Bendo,

kolegové z Dvojky ČRo mě seznámili s Vaším dopisem, obsahujícím řadu konkrétních poznámek k výslovnosti cizích slov. Tento problém byl jedním z bodů, o nichž jsem nedávno jednal s Oddělením vzdělávání Českého rozhlasu. To má kromě jiného za povinnost dbát na jazykovou kulturu pracovníků Českého rozhlasu, pravidelně například připravuje vzory správné výslovnosti cizích jmen pro hlasatele a moderátory. Protože se na mne často obracejí posluchači s připomínkami k jazykové úrovni vysílání veřejnoprávního rozhlasu, tuto problematiku dlouhodobě sleduji. Věřím, že ve spolupráci s příslušnými odborníky budu moci přispět k tomu, aby Český rozhlas i v této oblasti byl skutečně hodnototvorným, normotvorným médiem.

Děkuji Vám za cenné podněty, srdečně Vás zdravím do Kanady a přeji Vám vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu