Zámecké léto

Dobrý den,

zajímá mne, proč veřejnoprávní rozhlas dává takový prostor propagaci soukromých zámků, opravovaných s pomocí dotací. Přitom státní zámky, ve kterých má sídlo i památkový ústav, např. v Červeném Poříčí v Plzeňském kraji, jsou otlučené, pomalu opravované a málo navštěvované. Proč neděláte reklamu státním zámkům? Proč neděláte reklamu skanzenům, aby děti viděly, jak žili prostí lidé, co práce museli udělat, aby se uživili poté, co odvedli práci na robotě pro panstvo?

Děkuji.

D. P.

_______________________________________________________________________

Vážená paní,

rozumím tomu, co píšete. Mezi příslušníky šlechty byli lidé hodní úcty stejně jako zavrženíhodné existence. Víc než šlechtický titul, u nás mimochodem neplatný, mě zajímá, co konkrétní člověk dokázal, jaký má charakter. Z dnešního hlediska se šlechta chovala k prostým lidem často nepřijatelně, krutě, bezohledně. Ale je nemožné posuzovat historii současnými měřítky, důležitější a užitečnější je poznat kontext doby a z něj vycházet. To je pro mne vztah k české historii a kultuře. Takhle přistupuji i k seriálu, který zmiňujete. Letos se vysílá druhý ročník, stejně jako vloni jsou mezi padesátkou hradů a zámků zastoupeny jak státní, tak soukromé. Myslím, že zakazovat si přístup k těm soukromým by byla chyba, selektivní historie není z mého pohledu obhajitelná. Jak mi sdělil intendant regionálního vysílání, pouze ve víkendových speciálech se vyprávějí příběhy buď potomků šlechtických rodů, kteří zámek vlastní, nebo nových soukromých majitelů. Sám jsem poznal jednoho z nich, Petra Kučeru, který po restitucích koupil ruinu zámku Nové Hrady u Litomyšle a vybudoval z ní překrásný objekt, kterému se říká české Versailles. Patří mu má úcta za to, že peníze z restituce nepoužil pro své osobní rozptýlení, ale že zachránil a k novému životu přivedl historický objekt, z něhož mají dnes užitek všichni. 

Váš podnět na podobný seriál věnovaný našim skanzenům je velmi zajímavý a předávám jej vedení regionálních stanic Českého rozhlasu.

Se srdečným pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu