Změna koncepčních prvků na Vltavě

Vážený pane doktore,

posuďte, prosím, resp. předejte k posouzení, zda se do formátu Vltavy hodí včerejší komentář pana prof. M. C. Putny:

https://vltava.rozhlas.cz/ranni-uvaha-martina-c-putny-masaryk-mizejici-6934478

Děkuji, zdravím!

Pavel Kozák

Vážený pane Kozáku,

děkuji Vám za konkrétní podnět. Dovolte, abych Vám k němu sdělil několik svých poznámek.
Nové vedení stanice Vltava zvětšilo podíl mluveného slova vůči hudbě na 50 %. Dává tím významnější prostor reflexi všeho podstatného, co se odehrává v jednotlivých uměleckých disciplínách, ale snaží se zároveň postihovat obecnější kulturně společenské tendence. K tomuto účelu slouží publicistické žánry, především komentáře, glosy, recenze, rozhovory apod. Nejdůležitější vlastností publicistiky je její subjektivní zabarvení, to ji zásadně odlišuje od zpravodajství, které má zcela jinou funkci a je povinno být korektní, objektivní, založené na hodnověrných zdrojích. Publicistika může a musí být osobně zaujatá, s jasným názorem, často pointovaným nebo postaveným na užití hypertrofie. Je na posluchači, zda se s daným názorem ztotožní, nebo zda jej odmítne. V jednom ani v druhém případě nelze dávat rovnítko mezi publikovaný názor a stanovisko Českého rozhlasu. Ten je povinen vytvářet prostředí, v němž mohou nejrůznější názory svobodně zaznívat.

Tolik obecně k úvaze Martina C. Putny, která je předmětem Vašeho dopisu. Pokud byste mi otázku, zda se tato úvaha hodí do formátu Vltavy, položil před loňským říjnem, odpověděl bych záporně. Dřívější vedení stanice kladlo důraz na sdílení prověřených hodnot, na zprostředkování interpretačního mistrovství, na odborněji založené komentování uměleckých výkonů. Tento bohulibý záměr byl však provázen poklesem poslechovosti, proto se nové vedení Vltavy rozhodlo k částečné změně koncepce nikoli snad formátu jako celku, ale některých jeho prvků. Hlavní tendenci jsem naznačil v úvodu svých poznámek. Je to, stručně řečeno, větší důraz na postižení toho, co se děje právě teď a co má obecnější souvislosti přes úzce vymezené hranice uměleckých disciplín. Pojem "kultura" ve smyslu především interpretace hudebních či literárních děl byl rozšířen o reflexi kultury společenského života v širším slova smyslu. Pak ovšem je třeba uznat, že do tohoto pojetí lze zařadit i kritický, až pamfletický text Martina C. Putny. Přiznejme mu, poučeni teorií, vlastnosti eseje, tedy textu esteticky příznakového, který vědomě a promyšleně pracuje s prvky literární stylizace (např. mnohonásobné opakování slovních spojení apod.). Ponechávám stranou souhlas či nesouhlas s jeho obsahem, to je výsostné právo každého jednotlivého posluchače.

Prosím, abyste mé vyjádření přijal jako poznámky člověka, jeho profese jej vede k pohledu na Český rozhlas jako živý organismus v neustálé proměně. Zatímco na Vltavě zní úvaha s rysy pamfletu o lhářích a fízlech, na zpravodajských stanicích sledují reportéři korektně a nezaujatě přípravy prezidentské inaugurace. Český rozhlas není, nemůže být jiný než česká společnost. Žije jejími problémy, rozpory, nasvěcuje je podle svých možností z různých úhlů.
Vltava se donedávna věnovala většinou jen jistému výseku společenského života - kultuře v úzce vymezeném smyslu toho slova. Váš dopis svědčí o tom, že své dřívější hranice překročila - vědomě a koncepčně. Záleží na posluchačích, zda to přijmou. Jako zástupce zájmů posluchačů to pozorně sleduji a s každým ohlasem se snažím dále pracovat. Stane se tak i s Vaším dopisem, s nímž seznámím vedení stanice.

Děkuji Vám za pochopení a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu