Česká kuchyně
Adjektivum „český“ může vyjadřovat v zásadě vztah státoprávní, nikoli národnostní. Jde tedy o „typické jevy spjaté s přípravou a konzumací pokrmů v České republice“.
Stížnost na nevyvážené používání čechizace do pořadu Pochoutkový rok. Informace průvodce světem české i mezinárodní kuchyně, a dále jen Česká kuchyně a České tradice.
U nás na Moravě máme také své tradice, existují nesporně moravské tradiční recepty. Pokud tento pořad toto popírá a přinejmenším zamlčuje, je to zajímavé porovnat ve vztahu k Ústavě ČR, viz příloha (odst. 2 čl. 3 ÚZ č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod; pozn. kanc. omb. ČRo).
S pozdravem – od roku 822 je to dané – na Moravě žijí Moravané.
Pavel Opletal st. Budišov n. Bud.
Vážený pane Opletale,
děkuji Vám za připomínku týkající se vztahu pojmů „český“ a „moravský“ v projektu regionálních studií Českého rozhlasu Pochoutkový rok. Z Vašeho vyjádření plyne, že tvůrci pořadu vycházejí z hierarchizace, v níž pojem „český“ je nadřazen pojmu „moravský“ jako hodnotově vyšší kategorie. Ale tento aspekt zde podle mého soudu není uplatněn. Adjektivum „český“ zde – stejně jako v mnoha dalších případech – vyjadřuje v zásadě vztah státoprávní, nikoli národnostní. V konkrétním případě se slovním spojením „česká kuchyně“ rozumí význam „typické jevy spjaté s přípravou a konzumací pokrmů v České republice“. Je to typologicky stejný jev jako například název instituce Český rozhlas, Česká televize, České dráhy nebo název jevu české baroko, česká hudba, čeští sportovci. V žádném z těchto případů nejde o záměrné potlačení identity obyvatel Moravy, kteří cítí vnitřní sounáležitost s dějinami a sociokulturní specifikou historické země – Markrabství moravského. V jazykovém vyjádření je třeba brát zřetel k funkci sdělení a ta zde není diferenciační (tedy v důsledku marginalizace moravské identity), nýbrž integrační (tedy souhrnné označení jevu s působností na území ztotožněném s názvem státu).
Výše zmíněné konstatování není v rozporu s odst. 2 čl. 3 Listiny základních práv a svobod. Český rozhlas je vázán právním řádem České republiky, a tedy i zákony nejvyšší právní síly, mezi které spadá Listina základních práv a svobod, jejíž ustanovení ČRo pečlivě dodržuje. Stejně tak přistupuje Český rozhlas k vysílání s vědomím znění Preambule ústavního zákona, č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku…“. Pořady ČRo nemají v žádném případě směřovat k přímému či nepřímému odnárodňování a porušení tohoto pravidla jsem neshledal ani u Vámi zmiňovaného pořadu.
S pozdravem a přáním všeho dobrého v novém roce
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
