České písně na Dvojce

Vážený pane,

prosím Vás tímto o projednání nadměrného počtu cizojazyčných písní na Dvojce ČRo. Je až nesnesitelné, že česká píseň umírá, převažují anglické, i v noci. Poslouchám ráda Dvojku, její slovesné pořady mají v naprosté většině velmi dobrou úroveň, na mnohé se opravdu těším, ale hudba bohužel stále více irituje, úroveň klesá, zřejmě výměnou odborných pracovníků. Chybí vám tam Moravák, který zpívá a má vztah k české hudbě.

Cizí jazyky je efektivní učit písní, ale předpokládá to odborný postup, analýzu textu, a to postupnou. Studovala jsem čtyři cizí jazyky, ale ne každý má finanční možnosti, aby pobyl v zahraničí, a jazyk se velmi rychle zapomíná. Souhlasím s textem zpěváka Nohavici, že dokud se česky zpívá, národ neumírá. Bohužel Češi přestávají zpívat a rozhlas se na tom podílí. Jenom Moraváci ještě drží úroveň a vřelý vztah k české hudbě a písni. Vždy záleží na textu písně, aby mu posluchač rozuměl. Víte velmi dobře, že hudba léčí, vytváří atmosféru a třeba i burcuje do boje a vytváří napětí. Na textu velmi záleží, na jeho porozumění. Zatím se Vám v této neklidné době daří dokonale vytvářet napětí a vychovávat stádo, které neví, o co jde, a nepřemýšlí o tom.

Přeji Vám, aby Vaši pracovníci dokázali posluchačům, že jim jde o dobrou atmosféru ve společnosti a spoluvytvářeli ji.

Dík. M. Tomčanová

Vážená paní Tomčanová,

děkuji Vám za připomínku, kterou neberu na lehkou váhu. Svědčí o tom, že nad problémem, který Vás trápí, přemýšlíte v širších souvislostech. Pro Vaši informaci – dnešní poměr domácí a zahraniční hudební produkce ve vysílání Dvojky činí 70 : 30 % ve prospěch domácí hudby. Nicméně důležitější než procenta je výsledný „sound“ stanice, a pokud máte dojem, že se české písničky na Dvojce vysílají méně, než by bylo vhodné, a doprovodíte svůj názor podrobnějším vysvětlením, pak je třeba vzít jej v úvahu a zamyslet se nad ním.

Měl jsem v poslední době několik jednání, jejichž obsahem byla právě hudba na Dvojce. Nové vedení stanice už provedlo první změny i v této oblasti a hodlá v nich pokračovat. Ovšem změna hudební dramaturgie není jednoduchá věc, musí se vzít v úvahu řada faktorů, které nelze podceňovat. Je to mnohem složitější disciplína, než jsem si donedávna myslel, nicméně to podstatné je, jak stanice ve výsledku „hraje“. Shodou okolností mám zítra schůzku s šéfredaktorem Dvojky Martinem Gromanem a s Vaším dopisem jej seznámím.

Snad Vás potěší, že od nového roku Dvojka chystá nový pořad věnovaný českému folkloru v nejširším smyslu slova – od lidových tradic až po městský folklor. V každém případě to pokládám za krok správným směrem.

Pokud byste měla v příštích měsících pocit, že hudební dramaturgie Dvojky má stále rezervy, prosím napište mi, s čím konkrétně jste nespokojena. Reakce od lidí, jako jste vy, jsou užitečnou zpětnou vazbou a s jejich pomocí mohu leccos užitečného vykonat.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám krásný nadcházející advent.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu