Český pohled na SNP
Vývoj našich národů není symetrický, každý žije vlastním dějinným rytmem.
Pane doktore,
odkazuji na svůj příspěvek na internetovém e-mailu Českého rozhlasu, v němž konstatuji fakt, že na rozdíl od slovenské strany, která u příležitosti oslav výročí SNP důstojně vzdává hold hrdinům povstání, je v Česku toto výročí buď ignorováno, nebo znevažováno kydáním hnoje.
Před časem, kdy Český rozhlas v rozsáhlé kampani adoroval "hrdinství" bratrů Mašínů, jsem se na Vás obrátil s návrhem na poskytnutí prostoru i potomkům obětí zrůdného řádění "hrdinů" Českého rozhlasu. Odpověděl jste, že podnět projednáte na Redakční radě. Výsledek? Zcela předvídatelný – 0. Jsem přesvědčen, že přesně takovou hodnotu má Český rozhlas pro naši společnost!
S pozdravem
J. D.
_____________________________________________________________________
Vážený pane inženýre,
děkuji Vám za dopis. V předvečer oslav SNP jsem na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře byl oponentem v jednom rigorózním řízení. Nebyla to moje první letošní cesta na Slovensko, předtím jsem se v Bratislavě zúčastnil prezentace Dějin Slovenska, které napsal prof. Jan Rychlík a do nichž jsem přispěl kapitolami o slovenské kulturní historii. Rovněž jsem přednášel studentům v Podtatranské knižnici v Popradu o česko-slovenských vztazích. Při všech příležitostech jsem měl příležitost promluvit s členy slovenské akademické obce, s osobnostmi slovenské kultury i politiky. Je zřejmé, že vývoj našich národů není symetrický, že každý žije vlastním dějinným rytmem. Z toho vyplývá i odlišnost, kterou zmiňujete. Slovenské národní povstání není pro Čechy tím, co je pro Slováky, stejně jako pro Slováky není mimořádnou událostí nebo příležitostí k zamyšlení například připomínka svatého Václava 28. září. My Češi máme na řadu událostí spjatých se slovenskou historií vlastní pohled, často pragmatičtější a věcnější než Slováci, a totéž platí naopak. V daném případě bych dodal, že každý národ má svou mytologii a je to tak v pořádku. SNP je do jisté míry součástí slovenské novodobé mytologie, ale to neplatí o českém pohledu. Ten se naopak v této věci vyznačuje věcností a ze slovenského pohledu až necitlivostí – a i to je pravda. Ovšem platí to i naopak, jistou demytizaci některých částí českého příběhu registruji ze slovenské strany. A považuji to za přirozené.
Nesdílím Vaše hodnocení pohledu Českého rozhlasu na SNP. Nemám rád takto vyostřené hyperboly, které nedovolí vést racionální debatu. Provedl jsem si rychlou rešerši a nabízím Vám několik pohledů na SNP, které se letos objevily ve vysílání Českého rozhlasu. Považuji je za legitimní součást diskuse o novodobé historii, čímž neříkám, že bych v nich neviděl příležitost k debatám nebo k polemikám. Ale to je přirozený rozměr demokracie: stálé zvažování, kladení otázek, život plný rozporů, otázek, hledání, samozřejmě i nesouhlasu.
Co se týká kauzy bratří Mašínů, nemám pravomoc bezprostředně zasahovat do programu. Napsal jsem Vám, že Český rozhlas skupinu bratří Mašínů neoslavoval ani je neoznačoval za hrdiny. Jejich hodnocení nechával na posluchačích a k tomu jim nabízel řadu materiálů z různých úhlů pohledu. Požádal jsem Vás, abyste nenazýval tuto skupinu „mými hrdiny“. Osobně si hrdinství představuji jinak a mám je spojeno s jinými osobnostmi. Prosím nedělejte ze mne v této ani v jiných věcech toho, kým nejsem a necítím se být. Snažím se pomáhat Českému rozhlasu a jeho posluchačům, ať už zastávají jakékoli politické názory. Zejména v tom, aby byl vytvářen prostor pro jejich vyslovení, sdílení a konfrontaci. Nečekejte ode mne, že budu prosazovat jedinou správnou pravdu, v tom úlohu veřejnoprávního média ani svou vlastní nespatřuji.
S pozdravem
Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu
