Četba z románu Prsten od vévodkyně

Vážený pane doktore,

nemohu to v sobě udusit a překřičet. Nejen, že jsem pobouřena, avšak s tím jistě tvůrci pořadu Četba na pokračování na Dvojce už předem počítali - s projevy zděšení a pobouření (když ono je to tak lákavé, zaprovokovat si trochu, že?), ale cítím i bolest z toho, že Český rozhlas dokáže zařadit do programu Četba na pokračování na Dvojce, i když, pravda, je vysílán až po 22. hodině, knížku lehkého porna Františka Novotného Prsten od vévodkyně. Právě v těchto dnech, kdy se jinde slaví dvousté výročí narození Boženy Němcové, vyrukuje Dvojka s podbízivým a laciným příběhem plným sprostot. Zatímco Vltava přinesla celou řadu silných a hodnotných pořadů v souvislosti s tímto výročím, Dvojka klesla do neuvěřitelného bahna.  Jistě si dramaturg kritizovaného pořadu říká: „Proč to ta paní poslouchá, když u toho tak trpí?, patrně se jí to líbí.“ Taková otázka se přímo nabízí. Jistě, už v prvním díle této četby člověk nevěří svým uším. Ale říká si, nu ano, je to jenom otevřeně popsaná přirozenost člověka. Ale v díle sedmém už byly meze překročeny. Kdyby se nejednalo zrovna o Boženou Němcovou, vem to nešť, ať si kdo chce co chce poslouchá. Jenomže právě Božena Němcová!, která si v životě tolik vytrpěla kvůli pomluvám a sprostotě v manželství a soukromém životě, ta úžasná emancipovaná Božena Němcová se stala v četbě na pokračování v Českém rozhlase nástrojem sprostoty. Jsem z toho velmi smutná a  považuji to za selhání Českého rozhlasu.

I. N.

PS - Zajímalo by mě, co na to říká paní Hana Kofránková, myslím, že i ona, ba právě ona to nese také velmi těžce, tuto "literaturu" o Boženě Němcové. 

______________________________________________________________________

Vážená paní,

Váš názor naprosto respektuji a nebudu Vám jej vyvracet. Máte na něj plné právo. Nemám důvod zastávat se autorů a dramaturgů zmíněného textu, ale také necítím potřebu omlouvat se za něj. Umělecké dílo si žije vlastním životem, jeho autor musí snést kritiku, často velmi ostrou, musí se umět vyrovnat i s případným úspěchem, je to jeho riziko. K riziku patří i případný nezdar, nepochopení, odsouzení. Aby to všechno mohlo nastat a proběhnout, musí dílo žít, musí být v kontaktu se svými čtenáři, diváky, posluchači. A Český rozhlas nemůže zůstat jen institucí, která bude zprostředkovávat prověřené čítankové hodnoty, to dokonce ani nesmí. Jeho povinností je jít dopředu i ve vyhledávání a uvádění uměleckých děl, ať se to týká soudobé vážné hudby, nebo rozhlasové hry, nebo třeba literárních textů. I za cenu rizika, o kterém jsem psal výše. S kritikou se při tom setkává často – abonenti koncertů SOČRu by někdy uvítali místo premiéry nové skladby „něco od Smetany nebo Dvořáka“, milovníci rozhlasových her by raději než dramaturgicky zajímavou ukázku coolness dramatiky poslouchali Tyla nebo Čapka. A Vy byste jistě dala přednost povídce Boženy Němcové před pohledem současného autora sci-fi a literatury faktu. Rozumím tomu a nezbývá mi než odkázat Vás v nabídce Českého rozhlasu na množství takových pořadů, které Vám přinesou požitek a uspokojení. V daném případě opravdu nemohu s čistým svědomím požadovat na dramaturgii literárních pořadů, aby přehodnotila své metody a orientovala se pouze na klasické, časem prověřené hodnoty. Pro Vaši informaci, přestože četba na pokračování patří k nejposlouchanějším pořadům Dvojky a je také hojně stahována z audioarchivu, jiný negativní názor na četbu z románu Prsten od vévodkyně jsem neobdržel.

S Vaším hodnocením zmíněné četby na pokračování jsem seznámil vedoucího Tvůrčí skupiny Drama a literatura Martina Velíška.

S pozdravem a přáním pěkného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu