Četnost hudby

Vážený pane,

po poslechu Kávy o čtvrté (26. 1. 2017) se na Vás obracím s prosbou o nápravu:

Moc mně vadí, že většina redaktorů neumí skloňovat číslovky. Většinou skloňují buď špatně (pětseti), nebo, často u řadových číslovek, až desítky a jednotky nebo jiný pád číslovky a jiný následného jména. Už jsem před časem do rozhlasu psala, ale žádný posun jsem nezaznamenala. V poslední době si všímám i důrazu posunutého z předložky na následující slovo.

Přidám se také k těm posluchačům, kterým vadí přemíra hudby, hlavně v pořadech typu Káva o čtvrté. I když jste o tom mluvili, stejně hudba zabrala, ne-li větší, tak asi stejně velkou minutovou stopáž jako slovo. A nemyslím, že byste se prosebně díval na moderátorku, aby písničku pustila. V brněnském vysílání občas redaktorka upozorňuje hosta, že už mluvil dlouho a musí ho přerušit písničkou. Kdysi jsem to na besedě vytýkala panu Ostrému, ale s jeho návratem z Prahy se situace ještě zhoršila.

Čerti mě berou, když slyším, že už není čas na další rozhovor, ale předtím i potom hraje relativně dlouho hudba. Kvůli tomu jsem zcela přestala poslouchat Radiožurnál (tam ani pro mě není hudba poslouchatelná – velmi mě rozčiluje), poslední dobou občas zavřu i pořad, který by mě jinak zajímal na Dvojce. Poslouchám více Plus, ale tam mě zase občas unavuje přemíra publicistiky, i když pořady typu Leonardo mám moc ráda. (Problém Plusu je i v častém opakování pořadů, v noci je třeba i po dvou hodinách pořad zařazen znovu, ráno mně přejí dobrý večer, usínám i probouzím se se stejným pořadem. A nevím, proč musí např. paní Tachecí přerušit rozhovor s hostem, aby byly odvysílány zprávy. Opravdu bychom se bez těch většinou negativních informací půl hodiny neobešli?)

S přáním hezkého dne

Eva Miksová

Vážená paní Miksová,

děkuji Vám za názory, které mají racionální jádro. Co se týče nesprávného skloňování číslovek, tam je jakákoli debata zbytečná, jsou to chyby a ty by médium veřejné služby, jež má i hodnotvornou funkci, tolerovat nemělo. Váš podnět předávám Oddělení vzdělávání Českého rozhlasu, aby se na tuto oblast zaměřilo při svých školeních a dalších pracovních kontaktech s pracovníky Českého rozhlasu.

Mé stanovisko k hudbě v diskusních a poradenských pořadech na Dvojce je neměnné: jsou to pořady, v nichž je primární obsah, a tomu by se měla přizpůsobit forma. Tedy pokud má host co říci, neopakuje se, není zbytečně rozvláčný, nedochází mu dech (a myšlenka), je účelné nechat debatu volně proudit. Nejsem striktně proti hudebnímu předělu, který může být v řadě situací prospěšný, ale jsem proti mechanickému uplatňování takového pravidla.

Mé opakované debaty s vedením Dvojky vedly k tomu, že už se neuplatňují striktní pravidla, kdy hudební vstup musel zaznít v přesně určenou minutu, takže se host často i nelogicky přerušoval. Dnes je situace trochu lepší, ale stále je co zlepšovat. To hlavní, co neustále zdůrazňuji, je nutnost opustit v těchto pořadech princip proudového rádia. Dvojka by měla být ještě více než dnes – alespoň soudě z ohlasů posluchačů – stanicí titulkových pořadů a ty mají jinou strukturu než proud, mechanicky poskládaný z hudby a krátkých mluvených vstupů.

Jako zástupce oprávněných zájmů posluchačů budu v této své snaze pokračovat. Využiji k tomu i Váš dnešní dopis.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu