Co dělá ČRo pro lidi nad 63 let?

Je mi 66 let a rozhlas poslouchám od dětství. Bohužel mám dojem, že se od roku 1990 vysílání opět stává nástrojem propagandy, tentokrát jinak zaměřené. Není to ten rozhlas, který má šířit dobrou pohodu, vědomosti, poučení… To všechno s noblesou, ne s upachtěností soukromých stanic.

Podle statistiky z roku 2014 je v ČR 3 132 511 lidí (důchodců) ve věku 63 a více let…

Odpovězte mi, prosím, na tyto otázky: Co dělá Český rozhlas pro lidi nad 63 let? Máte nějaký průzkum poslechovosti? Je možné upravit vysílání podle přání koncesionářů?

Karel Štěpaník

My platíme poplatky a jacísi nejmenovaní lidé si dělají, co chtějí, bez ohledu na posluchače.

Vážený pane Štěpaníku,

děkuji Vám za dopis, který chápu spíše jako výzvu k diskusi, jak sám uvádíte v úvodu. Na otázky, které mi kladete, je totiž možno odpovědět stručně (což by Vás ani mě jistě neuspokojilo), ale také velmi obšírně, ale ani v tom případě nebude odpověď vyčerpávající. Pokusím se Vám tedy alespoň naznačit, jakým směrem jdou mé úvahy nad tématy, která Vás zajímají.

1) Co dělá ČRo pro lidi nad 63 let

Problém, o němž se zmiňujete, řeší naprostá většina stanic Českého rozhlasu, každá má svá specifika daná zaměřením stanice a její cílovou skupinou. Tato specifika se projevují ve výběru a stylu materiálů, přičemž u řady z nich je velmi obtížné, ne-li nemožné určit, pro jakou věkovou skupinu jsou určeny.

Jako příklad mohu uvést vysílání stanice Vltava. Její profil (s výjimkou hodinového vysílání Radia Wave) zcela jistě odpovídá představám části české populace ve věku nad 60 let, ať jde o četby, dramatické a dokumentární útvary, hudební pořady anebo kulturní zpravodajství. Stejně tak Dvojka a regionální stanice, jejichž představa cílového posluchače se asi nejvíce blíží věkové hranici, kterou uvádíte. Vypočítání všech programových formátů konvenujících životnímu stylu a rytmu seniorů by znamenalo uvést zde desítky a desítky názvů programových řad.

Pokud jste však měl na mysli speciální pořad, který by shromažďoval praktické postřehy seniorů, jejich otázky a kritické připomínky a poskytoval by jim servis v podobě ověřených rad, pak Váš dopis beru jako důležitý podnět pro jednání s odpovědnými pracovníky Českého rozhlasu.

2) Průzkum poslechovosti

Český rozhlas má velmi podrobné průzkumy poslechovosti vyhotovované na základě vlastních zadání, anebo na základě jeho účasti v RadioProjektu. Tyto výzkumy poskytují informace o poslechu z hlediska časového, místního i věkového. Výsledkům poslechovosti věnuje vedení Českého rozhlasu velkou pozornost, což mohu potvrdit z osobní zkušenosti.

3) Úprava vysílání de přání koncesionářů

Český rozhlas je vázán zákonnými normami a vlastním Kodexem. Tyto normy mu ukládají připravovat programy pro nejrůznější věkové, profesní, sociální vrstvy populace. Spokojenost cílových skupin s připravovanými programy je pravidelně zkoumána a vyhodnocována. Podle toho, jak posluchači jednotlivé programy přijímají, připravují redaktoři a dramaturgové nové projekty. Ohlasy posluchačů nacházejí kromě toho bezprostřední odezvu i ve struktuře vysílání. V poslední době jste si mohl povšimnout například toho, že ve vysílání Dvojky ČRo se přestalo zdůrazňovat slogan S námi je vám hezky, který řadě posluchačů připadal nadbytečný - jako by zdvojoval a popisoval to, co oni sami při poslechu rozhlasu cítí a prožívají. Takových přímých úprav na základě posluchačských ohlas je celá řada a provádějí se kontinuálně.

Vaše domněnka, že rozhlasoví pracovníci si dělají, co chtějí, bez ohledu na posluchače, by si zasloužila důkladný rozbor. Ovšem k tomu by bylo třeba, abyste mi napsal konkrétní příklady, na nichž jste tuto domněnku založil. Dovolte mi konstatovat, že po třiceti letech práce pro rozhlas jsem nabyl jistoty, že tím nejdůležitějším svorníkem, k němuž se vztahuje práce rozhlasáků, je právě ten, kdo je poslouchá u svého přijímače. Ten a nikdo jiný dává jejich práci smysl.

Snažil jsem se odpovědět na Vaše otázky tak, abyste o tématech, jež Vás zajímají, mohl dále přemýšlet. Moje odpovědi nejsou formální, jsou založeny na osobních zkušenostech a otevírají prostor k další diskusi. Pokud budete mít zájem, můžeme v ní pokračovat.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu