David Hertl

„Nedojímalo mě to a dodnes mě to nedojímá,“ řekl Jan Werich v roce 1969, když hovořil o 28. říjnu 1918. Klíčový den našich dějin prožil v Praze a byl u všeho, co se dělo.

Právnička Dagmar Burešová patří k nejvýznamnějším polistopadovým českým političkám, na začátku 90. let stála dva roky v čele tehdejšího republikového parlamentu.

„Mám sen, že jednoho dne mé čtyři děti budou žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy kůže, ale podle charakteru,“ pronesl Martin Luther King v srpnu 1963. 

I když podzimy let 1959 a 1984 dělí čtvrt století, je mezi nimi jeden svorník: na přelomu září a října přišla do Československa zpráva o udělení Nobelovy ceny.

Jiří Pelikán byl přední reformní komunista. V 60. letech byl ředitelem Čs. televize, po odchodu do Itálie reprezentantem levicového exilu a poslancem Evropského parlamentu.

Symbolem komunistického teroru v Maďarsku se stala poprava 40letého ministra zahraničních věcí Lásló Rajka. Šlo o jeden z prvních politických monstrprocesů.

Přesně 97,89 procent hlasů – tolik získala v československých „volbách“ v listopadu 1989 jediná komunistickou stranou povolená kandidátka. Je to hodně?

Josef Vavroušek pečoval o přírodu a měl k ní úctu jako málokdo. Přesto si vzala jeho život.

Říkali mu „kočí“. Zkratka, vytvořená z písmen (K)onstantin (U)stinovič (Čer)něnko, což totiž tvoří ruské slovo „кучер“, kočí. A nebyla to jen zkratka jeho jména.

Koncem dubna uplynulo 75 let od smrti italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho. Dobrý důvod, proč si připomenout jeho osobnost i to, jak se dostal k moci.