Dopravní zpravodajství a projev moderátorů

Dobrý den pane doktore,

dlouhá léta nemám televizi a tak doma i na cestách autem je mým skvělým společníkem a průvodcem Český rozhlas, zejména Dvojka. Je dobře, že vznikl Váš „úřad“, a myslím, že se již i díky tomu mnoho podařilo vyřešit, jako byl třeba dlouhodobě problémový nepoměr hlasitosti mluveného slova a hudby, který v podstatě pro mě z Dvojky vymizel.

Protože jste skvělí a zlepšujete se, má smysl si „stěžovat", rozhodl jsem se Vám sdělit i mé negativní pocity, které se mi občas při poslechu objevují. Sepsal jsem je bez pořadí důležitosti, jak mě postupně napadly.

Je nějaký důvod, aby na Radiožurnálu byl během vysílání zpráv Zelené vlny vysílán ještě další zvuk/ hluk? (Snad je k podkreslení „dramatičnosti“ informace?) Pro mě v podstatě zhoršuje srozumitelnost sdělovaných důležitých informací, a abych lépe rozuměl - vytáhl informace ze šumu – musím část soustředění na jízdu věnovat filtrování…

K Zelené vlně – tím, že jsem často za volantem – a jsem také účasten kolon, zejména je mojí trasou D5 před Prahou – stojím v koloně a během tří vstupů na Radiožurnálu o D5 nic, ale dozvím se, mimo informaci o D1, že se v Dolní Horní stala nehoda cyklisty. V dalším vstupu je obdobně nedůležitou vycpávkou doplněn další vstup, a přitom jsem na Googlu navigaci viděl kolonu, ještě než jsem do ní vjel.

Toto se týká zejména zkrácené verze vysílané na Dvojce po zprávách. Obvykle stihnu v autě ještě přepnout na Radiožurnál a poslechnout si plnější verzi, kde se na rozdíl od Dvojky, kde se vysílala vycpávka s drobnou uzávěrou silnice druhé třídy na Šumavě, objeví kolony na D1 apod. Myslím, že by obsah – zprávy Zelené vlny – měl být zejména vážen počtem dotčených řidičů na úkor „pestrosti“ sdělení.

Druhá připomínka je u některých vstupů (i Zelené vlny) neúměrně vysoká kadence slov, kdy mluvčí na jeden nádech odříká celou větu a tím podobně jako v předchozím případě výrazně zhoršuje srozumitelnost sdělení, které se pro starší nebo hůře slyšící stane zbytečným šumem. Často se to děje na Dvojce, například při vstupech zpráv o počasí. Obecně jako kdyby měli na celé sdělení vždy jen pár sekund a museli se do toho stůj co stůj vejít bez ohledu na počet slov, která sdělení musí obsahovat.

A potom běží nejedna pětiminutová písnička, která by bez újmy mohla být zkrácena, pokud by vadila synchronizaci s dalším programem. To slovní sdělení/zpráva/informace by mělo mít vždy časovou prioritu před následnou hudební výplní, která se běžně „vyjíždí“ z důvodu vysílání reklamního spotu před časovým sdělením.

Pro mě jsou velmi podstatným problémem vady řeči některých i nových redaktorů. Chápu, že pozvaný externí odborník/politik k diskusi může mít nějaký problém, ale když průvodce, třeba celým dopolednem, si „tuochu slape na jasyk“, to mi dokáže otrávit poslech. Myslím, že k dobré a správné češtině patří i správná výslovnost, která by v Českém rozhlase měla být samozřejmostí, a tedy i cílem. To není na nové redaktory kladen tento požadavek jako jedna ze základních podmínek této práce před mikrofonem? Jsou v podstatě „herci“, měli by jít v tomto příkladem.

Tím dobrý příkladem by měly být také „celebrity“, které by se ale neměly chlubit v rozhovorech tím, jak „očůrávaly“ školu, zákony a jak jim ty podvody a úskoky beztrestně prošly, jak je matematika/fyzika hloupý a pro život zbytečný předmět, jak se někde do němoty opily, zfetovaly… To ať si sdělují do bulváru. I když je to jistě pravdivé a může se to jevit jako posluchačsky zajímavé, není to z mého pohledu hodné Českého rozhlasu. Nemohu uvést žádný konkrétní příklad, děje se to jen výjimečně a snažím se takové „info“ mazat ve své paměti, vypnout, přepnout jinam, přesto to patří do těch negativních pocitů, které jsem Vám chtěl sdělit.

Abych nebyl jen negativní – pro mě je dlouhá léta Dvojka základní stanicí a je v celkovém pohledu skvělá. Často mám problém se od poslechu utrhnout a nadávám: „Zase jsem kvůli vám nic neudělal.“

Mám přítelkyni ze Slovenska a ta říká, že nic obdobně dobrého nemají, a chválí si internetové záznamy, kde zejména rozhlasové hry a Meteor jsou častým objektem jejího zájmu.

S pozdravem

Luboš Vajner

Vážený pane Vajnere,

děkuji Vám za obsáhlý dopis, jehož si vážím nejen pro Vaši dobrou znalost problematiky, o níž píšete, ale také pro spravedlivé hodnocení, v němž je místo pro kritiku, ale i ocenění. Jsem rád, že moje dlouhodobá snaha přispěla ke zlepšení subjektivního vjemu zvukového poměru mluveného slova a hudby. Byl to jeden z cílů, jež jsem si vytkl pro první rok svého působení ve funkci ombudsmana Českého rozhlasu. Vaši chválu Dvojky jsem s potěšením předal šéfredaktorovi této stanice Martinu Gromanovi.

Co se týče Vašich připomínek k dopravním informacím, rád bych upozornil na to, že systém s názvem Zelená vlna využívá jen Radiožurnál, kdežto Dvojka vysílá Dopravní zpravodajství. Rozdíl není jen v názvu, ale zejména v metodice přípravy zpravodajství: informace o dopravě na Dvojce si její zprávaři připravují sami s důrazem na hlavní tahy, významné uzavírky, nehody komplikující zásadním způsobem provoz. Dopravní zpravodajství na Dvojce tedy není zkrácenou verzí Zelené vlny Radiožurnálu. Samozřejmě se stává, že aktuální výběr nepostihne přesně to, co řidič na konkrétní trase potřebuje, ale je třeba vzít v úvahu, že jde o vysílání celoplošné stanice, jež zahrnuje území celé České republiky. Nemělo by se ovšem stávat to, co popisujete, a sice informování o situacích na méně významných komunikacích. To je úkol pro regionální stanice Českého rozhlasu, které mapují svůj region.

Hudební podkres dopravního zpravodajství je obecnější problém, který se netýká jen tohoto segmentu vysílání. Jde o postup, který začaly používat ke zvýšení účinku komerční stanice – rozhlasové, a v ještě větší míře televizní. Dramatické nebo rytmické hudební prvky mají zvýraznit naléhavost a důležitost obsahu a přitáhnout pozornost posluchačů a diváků. Jde v podstatě o prvek podprahově zvyšující emocionální účast vnímatele. Faktem je, že postupem času se některé formální postupy dostávají z komerčních médií i do praxe médií veřejné služby, a toto je jeden z příkladů tohoto trendu. Chápu, že někteří posluchači včetně Vás z různých důvodů tento jev nemají v oblibě – buď komplikuje jejich zvukový vjem (mluvené slovo je hůře srozumitelné), nebo je ruší v soustředěném poslechu. Proto předávám kritické postřehy tohoto typu vedení Zpravodajství Českého rozhlasu.

Další Vaše kritické připomínky se týkají kvality mluvního projevu. Tuto problematiku pečlivě sleduji, protože pokládám médium veřejné služby ve vztahu k mluvené podobě českého jazyka za hodnototvornou instituci. Pravidelně jsem ve styku s Oddělením vzdělávání Českého rozhlasu, jež dbá na výchovu rozhlasových pracovníků, kteří jsou v kontaktu s mikrofonem. Ne všechno je ideální, ale snaha o správnou výslovnost u hlasatelů a většiny moderátorů je patrná. Existují samozřejmě výjimky, ale v takových případech je třeba uznat, že osobnost a osobitost dostane přednost před drobnými výslovnostními prohřešky. To je ale možno tolerovat jen ve výjimečných a dobře odůvodněných případech, na tom se jistě shodneme. Obecně platí to, co jsem uvedl v úvodu tohoto odstavce. Podporuji veškeré kroky, které napomáhají zvýšit kvalitu mluvního projevu, například zřízení nové elektronické jazykové poradny určené výhradně pro pracovníky Českého rozhlasu a neustále doplňované o aktuální jazykové jevy.

Vaší poznámce o nevhodnosti vyzvedávání tzv. celebrit v programech Českého rozhlasu dobře rozumím. Jsem spolu s Vámi přesvědčen, že médium veřejné služby by mělo tuto „parketu“ přenechat komerčním médiím. A v zásadě se tak děje. Český rozhlas je zaměřen na prezentaci pozitivních výsledků lidské aktivity ve všech oblastech společenského, vědeckého, kulturního života, k tomuto úkolu, jakož i k řadě dalších společensky prospěšných úkolů má svěřené finanční prostředky. Nemá potřebu připoutávat zájem publika těmi prostředky, které jste pojmenoval. Jsem přesvědčen, že se v jeho vysílání objevují jen velmi sporadicky. Nicméně i o tomto tématu jsem již s pracovníky Českého rozhlasu hovořil a mám dobrý pocit z toho, že v naprosté většině chápou étos média veřejné služby jako součást svého profesního poslání.

Přeji Vám pěkné letní dny a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu