Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Traumata, která prožili naši rodiče, se přenášejí do našich genů, uvádí odborník na holokaust Holý
V pátek 27. ledna si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Dodnes je mementem, které má stále svou sílu.
-
Herectví je už část mé osobnosti – a já ho miluji, přiznává herečka Haváčová
Sarah Haváčová působí na několika pražských divadelních scénách, koncert předvádí v monodramatu Alma Rosé o rakouské židovské houslistce, která zahynula v Osvětimi.
-
Urbanista Boháč: Územní plánování je zodpovědnost a služba. Nelze ho vnímat jako zdroj moci
Hostem Hovorů je Ondřej Boháč – všestranný člověk, mimo jiné vrchní pražský plánovač. Dalo by se říci, že díky své profesi trvale hledí k budoucnosti.
-
Hubník a večerní nešpory. Jak prožívají Vánoce katolický biskup a protestantský kazatel?
Boží hod vánoční je pro křesťany vrcholem Vánoc. „O Vánocích není nutné jen v klidu a tichu rozjímat,“ říká v debatě Vertikály katolický biskup Tomáš Holub.
-
Tak holt nemám umytá okna, ale raději dětem vysvětlím, proč Vánoce slavíme, tvrdí manažerka Charity
Lékařka a manažerka zahraničních projektů Charity Česká republika Lenka Pipková tvrdí, že jejím životním krédem je odvaha.
-
Začíná židovský svátek světel chanuka. Na svátečním stole nesmí chybět koblihy a v okně chanukije
V prosinci, kdy je většina dnů potemnělých, kdy sotva vyjde slunce a už zase zapadá, přichází chanuka neboli svátek světel, osmidenní židovský svátek.
-
Rozdýchat stresovou adventní dobu je často opravdová výzva, myslí si sestra karmelitka
„V adventu býváme přepracovaní a nervózní. A teď je to zas tady a nějak to patří i k výzvě předvánočního období,“ říká pedagožka a karmelitka Denisa Červenková.
-
Lidí se nebojím. Bojím se jen sebe a svých vlastních frustrací, prozrazuje spisovatel Palán
„Pro mě je každý člověk stejný, nepředpokládám nic. Když tam jdu v dobrém a nedívám se skrz prsty, tak se mi to v dobrém i vrací,“ vysvětluje spisovatel Aleš Palán.
-
Vnímám zvířata jako živé bytosti. I jim záleží na tom, jaký život žijí, říká ochránkyně
„Zvířata jsou především živé bytosti nadané schopností radovat se ze života, ale také trpět. A opravdu si to uvědomují,“ říká ochránkyně zvířat Romana Šonková.
-
Míříme do klimatického pekla? Svět se probouzí a i církev začíná být „zelená“, myslí si kněz Vácha
Nakolik se během posledních let proměnil v řadách církve postoj k ochraně klimatu a k osudu planety?
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- …
- následující ›
- poslední »