Hudba na Dvojce
Dvojka dnes vypadá jinak než dříve. Dechová a lidová hudba žijí úspěšně v mnoha pořadech na regionálních stanicích Českého rozhlasu.
Vážený pane dr. Pokorný,
mám další poznatky z vysílání ČRo 2. Z vysílání ČRo 2 se naprosto vytratily lidové písně, vytratila se dechovka, posluchačům je jedno, že je nějaká stanice Dechovka, chtějí slyšet pestrost hudby na tradiční a původní stanici ČRo 2 (kdysi stanice Praha). Poslední dobou převládá vyžilá populární hudba v anglojazyčné verzi (ač existuje její česká verze), nová česká hudba je prezentována pouze stále dokola několika patrně „nezávadných“ hudebních skupin. Zcela chybí krátké skladby vážné hudby (ano, dříve se hrála kolem poledne i na bývalé Praze). Četba na pokračování ve 22 hodin se poslední dobou nedá poslouchat, výjimku tvoří současné reprízování čtení o V. Prießnitzovi, které pochází ještě z doby, kdy četba měla vyšší uměleckou úroveň. Vím, že opět odpovíte, jak se mýlím.
M. K.
______________________________________________________________________
Vážený pane,
nemýlíte se, dokonce mohu říci, že máte ve všem pravdu. Na Dvojce skutečně nejsou programy s dechovou, lidovou nebo klasickou hudbou. I když vím, že s mou odpovědí nebudete spokojen, pokusím se Vám přiblížit svůj pohled na proměnu této stanice.
Stanice Praha se postupně vyvíjela z původně jediné rozhlasové stanice, která musela obsáhnout všechny žánry od přednášek přes poezii k populární i vážné hudbě. Teprve v šedesátých letech přibyla stanice, která se zaměřila na nejnáročnější posluchače (pozdější stanice Vltava) a pořady určené této cílové skupině se na stanici Praha už dále neobjevovaly. Další změna přišla s vytvořením stanice Hvězda (dnešní Radiožurnál). Proud publicistiky a hudby ubral Praze další programové formáty. S tím, jak se měnily možnosti vysílání i příjmu, měnily se zvyklosti posluchačů a také jejich nároky, vznikaly další stanice: Rádio Junior pro děti, Radio Wave pro mládež, D-dur a Jazz atd. Ani Vltava už dnes není taková, jaká byla před pár lety, protože zájemci o klasickou hudbu mají speciální stanici D-dur. Rozhlas je stálá proměna, je to živý organismus, těžko po něm chtít, aby vypadal tak jako před dvaceti či více lety. Z výše uvedených důvodů stanice Praha (dnes Dvojka) už není tou "rodinnou stanicí", na které si vybral každý to svoje - babička písničky pro pamětníky, tatínek rozhlasovou hru, maminka seriál, vnouče pohádku. Leccos zůstalo zachováno z ohledu k tradici, ale mnoho z toho přešlo na jiné stanice, které nabízejí větší prostor, koncepci, ucelenou dramaturgii. O klasické hudbě jsem již psal, dechová a lidová hudba žijí úspěšně v mnoha pořadech na regionálních stanicích Českého rozhlasu. Nikdo nemá zájem takové pořady rušit, posluchači o ně mají zájem, kdo chce, najde si je. Jen Dvojka už dnes zkrátka vypadá jinak než dříve, v tom máte pravdu. Rozumím tomu, že od Dvojky očekáváte něco jiného. Nikdo se nedokáže zavděčit všem, i když bych si to přál. Ale dovolte, abych se ještě zastavil u Vašeho konstatování, že posluchači chtějí na Dvojce pestrost hudby. Dvojka v minulých letech ztrácela posluchače, trvalo to řadu let a další pokles bylo třeba zastavit. Lidí, kteří Dvojku chtěli poslouchat, bylo prostě stále méně. Bylo to právě proto, že si lidé nacházeli to, chtějí poslouchat, na jiných stanicích a od Dvojky to už neočekávali, alespoň ne v takové míře jako dříve. Nejméně ze všeho si posluchači Dvojky přáli slyšet dechovku a poezii. Tedy žánry, které naopak úspěšně fungují na Vltavě nebo na regionálních stanicích. Bylo tedy potřeba s Dvojkou něco udělat. Současná podoba vysílání jí přivedla nové posluchače, je jich více než třeba před rokem. Zaplatila za to tím, že část dřívějších posluchačů není spokojena. Jak z toho ven? Beru vážně to, co říkáte, s šéfredaktorem Dvojky mluvím o kritických hlasech některých posluchačů, nic netajím, naopak, mou povinností je být otevřený a říkat vedoucím pracovníkům Českého rozhlasu to, co se třeba nelíbí nebo nehodí. Hodně energie jsem věnoval vzniku nové stanice, která v příštím roce bude hrát většinou jen české písničky a bude čerpat z rozhlasového archivu. Věřím, že taková stanice se Vám bude líbit a nahradí Vám to, co Vám Dvojka dnes neposkytuje.
S pozdravem a díky za pochopení
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
