Hudba na Radiožurnálu

Vážený pane ombudsmane,

nejsem si jistý, zda Vy jste ten správný adresát, kterému bych měl poslat svůj protest, ale přinejmenším se o to pokusím a snad i budu doufat, že jej případně předáte správné osobě (osobám). Rád poslouchám Radiožurnál na cestách i ve svém volném čase, protože publicistika, zprávy, rozhovory, vše je na vysoké úrovni a moc si služeb Českého rozhlasu vážím. Nevadí mi, že musím platit povinně stanovené poplatky a respektuji to.

Na druhou stranu musím vyslovit nespokojenost, rozhořčení a zoufalství nad hudební dramaturgií Radiožurnálu.

Zoufalství je možná to pravé slovo, nezlobte se, ale to se opravdu nedá poslouchat. Kromě pár čerstvých hitů od Adele, Jelena, Toma Arthwaye a dalších se neustále jako kolovrátek, lépe řečeno zaseknutá gramofonová deska, omílá několik zoufale „profláknutých“ hitů z osmdesátých a devadesátých let jako Bonnie Tyler, Queen (hrají se ty slabší písně), Kate Bush atd.

Nejhorší na tom je, že jsou omílány opravdu každý den, dokonce i v nezměněném pořadí, velmi často již vím, co bude následovat. Vrchol představují, promiňte mi ten výraz připitomnělé a nekvalitní texty Xindla X podpořené nevalnou hudbou téhož autora, či nějaké skupiny, která zpívá naprosto mimo rytmus, jak mává panelákům na cestě z města nebo něco takového.

Je to zoufalé, pod úroveň posledního komerčního rádia. Moc mne to mrzí, protože jinak obsahovou stránku Radiožurnálu mám moc rád. Došlo to tak daleko, že si přelaďuji na Rádio Beat, protože tam se hraje kvalitní hudba, i když jinak je to po obsahové stránce bída.

Jsem milovník rocku, blues a kvalitního melodického popu, chápu, že veřejnoprávní rozhlas nemůže hrát pouze rockovou hudbu, ale myslím si, že nemůže, dokonce ani nesmí hrát mizernou hudbu.

Raději hrejte pel mel od Gershwina, přes Sinatru, U2, Beatles, Joe Cockera a Jirku Schelingera až po Ondřeje Havelku, Kalandru a Nohavicu, ale prosím zastavte příval hudebního nevkusu a braku.

S pozdravem

JUDr. Petr Podsedník

Vážený pane doktore,

děkuji Vám za dopis, jehož si vážím pro upřímnost, s jakou pojmenováváte problém, který Vás trápí. Hudební dramaturgie stanice určené pro statisíce denních posluchačů je velmi složitá disciplína.

Prvořadým úkolem je zajistit, aby kvalitní zpravodajství a publicistiku Radiožurnálu poslouchalo co nejvíc lidí, což se daří - Radiožurnál je se svým náročným slovním obsahem co do poslechovosti srovnatelný s nejposlouchanějšími komerčními celoplošnými stanicemi, jež si s náročností obsahu věru nemusí dělat starosti.

Veškeré skladby zařazené do selektoru procházejí testy na rozsáhlých souborech respondentů vybraných podle sociologických kritérií, a podle toho, jak reagují, jsou písně zařazovány nebo naopak vyřazovány.

Žádný odpovědný ředitel rádia nechce, aby poslech jeho stanice byl „za trest“, a je jen otázka, jak se jeho hudebnímu dramaturgovi podaří vybalancovat rozdíly mezi zájmy a nároky mnoha rozdílných posluchačských skupin.

Základní posluchačskou skupinou Radiožurnálu tvoří spíše muži do 40 let věku, kteří často poslouchají například při jízdě v autě, hudba jim slouží jako kulisa při jiných činnostech a nesoustředí se na ni.

Je dost pravděpodobné, že větší variabilita, o níž píšete, by mnoha posluchačům přišla vhod. Ale na druhé straně, počet posluchačů, kteří jsou s hudebním profilem stanice spokojeni, také o něčem vypovídá. Problém je možná v tom, že modelová cílová skupina má posluchačské nároky trochu jiné než Vy se svými znalostmi a očekáváními, přičemž se nechci v nejmenším dotknout spokojených posluchačů Radiožurnálu. Jde o to, že hudební složka vysílání pro ně představuje něco, co znají a co očekávají, kulisu při jízdě v autě, při běžných domácích pracích a podobně. I tento konzervativní vztah velké části posluchačů k hudbě na proudové stanici zpravodajského typu musíme vzít v úvahu.

Je zjevné, že Vaše hudební priority dnešní vysílání Radiožurnálu nezohledňuje. Napsal jste jasně, jak byste si představoval hudební modelování stanice podle svých představ. Předal jsem Váš dopis hudebnímu dramaturgovi Petru Královi, který je přístupný každé racionální debatě a posluchačské názory jsou pro něj, jak jsem si opakovaně ověřil, velmi důležité. Jsem si jist, že se Vašimi postřehy bude zabývat.

Věřím, že můj dopis pochopíte jako upřímně míněnou snahu vysvětlit Vám alespoň stručně složitost přípravy hudební dramaturgie pro téměř milion denních posluchačů.

Budu rád, když mi sdělíte svou podrobnější představu o hudebním profilu této stanice.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu