Hudební vložky a informace o hercích

Vážený pane ombudsmane,

jsem intenzivním posluchačem rozhlasu a už dlouho jsem chtěl napsat do ČRo o věcech, které podle mého názoru snižují úroveň zejména ČRo Dvojka a regionálních stanic. Jenže jsem předpokládal, že můj hlas je hlasem volajícího na poušti, který zapadne bez povšimnutí. Telefonáty posluchačů při rozhovoru na ČRo Dvojka v pátek 20. 5. 2016, kde jste se představoval v nové funkci, mě přiměly, abych konečně napsal. Bohužel jsem se k dopisu dostal se zpožděním. Nicméně jste i v dalších rozhovorech slíbil, že se budete snažit, aby názory posluchačů nezapadly.

První věcí je zbytečné přerušování pořadů hudbou, zejména na ČRo Dvojka a regionálních stanicích. Telefonáty ve výše uvedeném pořadu svědčí o tom, že tento názor nesdílím sám. Říkají si "písničkové rádio", ale k čemu to přerušování slova většinou nesouvisející hudbou slouží? Já osobně při přerušení pořadu hudbou většinou přepnu jinam (ještěže existuje Vltava a Plus, který je ale příliš politický a tím nepříliš optimistický). Chápu, že i z ekonomických důvodů nemůžete pořád mluvit.

Ale co kdyby se třeba půl hodiny mluvilo bez přerušení a další půl hodiny vysílala hudba? Udělali jste někdy průzkum v tomto smyslu? Věřím, že výsledek by mohl být zajímavý. Proč asi se největší oblibě těší např. Toulky českou minulostí, nebo Láska za lásku ap.? Vždyť neustálým pančováním mluveného slova se snižujete na úroveň jiných "rádií", která slouží jen jako zvuková kulisa. V porovnání s televizí je při poslechu rozhlasu možno jednodušeji zabývat se nějakou činností.

Proč tedy každou chvíli pořad přerušovat? Ještě by se to dalo chápat u živého vysílání, aby si aktéři odpočinuli. Potom je ale paradoxní, když moderátor přeruší zajímavý rozhovor s tím, že už bohužel není čas. Před tím se ale promrhal zbytečnou hudbou. Je naprosto absurdní, když předtočený páteční čtvrthodinový pořad o bylinkách od 18.30 je třikrát přerušen hudbou. Zdá se mi, že trend tohoto ředění pořadů hudbou je bohužel čím dál silnější. Zřejmě to souvisí s obecným trendem povrchního šimrání smyslů, tj. tzv. zábavy na úkor kvalitního obsahu.

Druhá věc: ve všech médiích se "do zblbnutí" omílají veškeré detaily ze života herců a zpěváků. Vím, že lid si to žádá. Stačí se podívat v metru, co většina lidí čte. Zajímá je např., jaké podvazky si herečka XY vzala na sebe dnes ráno. Jenže vy jste veřejnoprávní rozhlas, tak byste snad mohli soustředit pozornost i na jiné, většinou obecně prospěšnější, profese. Zdůrazňuji, že nemám vůbec nic proti hercům. Ale čeho je moc, toho je přliš. Za socialismu jsme měli na talíři slévače, kombajnéry atd., teď zase herce. Musím potom pozvednout obočí (jak říkává náš bývalý prezident), když se všude, i u vás, zdůrazňuje nedostatek prakticky zaměřených profesí. Bodejť ne, když se lidem horem dolem cpou herci a zpěváci.

Nakonec ještě poznámka k hudbě na ČR 1. Za socialismu byla hudba ze Západu v rozhlase popelkou, ale občas byla. Převahu měly sovětské "hity" (které jsem z ideových důvodů neposlouchal). Dnes se situace metodou "ode zdi ke zdi" převrátila, a to tak, že kromě amerických a anglických často pokleslých zpěvů a zvuků nic jiného není slyšet. Proto ČR 1 neposlouchám. Nešlo by tam občas pustit něco jiného než anglického?

Objektivně posouzeno, ty sovětské písně měly někdy vyšší úroveň, než nyní vysílané uřvané skladby. Bylo by dobré si uvědomit, že velkou a asi převažující část posluchčů celoplošných stanic tvoří starší osoby.

Přes Vaši deklarovanou, a věřím, i upřímnou snahu si nedělám naděje, že něco změním a spíš tento dopis považuji za odreagování se "do staré vrby" (promiňte, neberte to osobně). Ale třeba si to někdo přečte a kdyby se nad tím i zamyslel, bylo by to fajn.

S uctivým pozdravem

Ing. Marcel Marek

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za poznámky k programům Českého rozhlasu, které svědčí o tom, že jste jeho pravidelným a pozorným posluchačem. První připomínka se týká přemíry tzv. proudového typu vysílání, jehož podstatou je víceméně pravidelné střídání mluveného slova a hudby. Dvojka se dříve vyznačovala tzv. titulkovými pořady, tedy vnitřně strukturovanými, komponovanými pořady, utvářenými podle zcela jiných zákonitostí, než jaké určují proudové vysílání. Jsem toho názoru, že žánr rozhovoru by měl být modifikován podle toho, pro kterou stanici je určen.

Jiné parametry bude mít na zpravodajské stanici, pro niž je proudové vysílání povinností, a jinou podobu by měl mít například na Vltavě nebo na Dvojce. Tady by hudební předěl měl sloužit vydechnutí účastníků dialogu, srovnání myšlenek, případné domluvě o dalším vývoji rozhovoru. Takové strukturování rozhovoru je funkční a jistě by proti němu posluchači nic zásadního nenamítali. Ale mechanické rozčleňování do segmentů předem určených selektorem působí, jak vidět i z Vaší reakce, spíše problémy.

O této připomínce budu hovořit s programovou ředitelkou Českého rozhlasu a také s novým šéfredaktorem Dvojky, který, jak víte, nastoupí na začátku srpna.

Vaše výtka, že se veřejnoprávní rozhlas příliš věnuje bulvárním zprávám o soukromí slavných osobností, je příliš obecně zformulovaná. Jistě platí o programu komerčních stanic, jimž takové informace přinášejí zisk v podobě příjmů z inzerce. Ale média veřejné služby by informace tohoto typu podávat neměla, a pokud se tak děje, mělo by to mít jasně definovaný účel, například souvislost mezi autobiografickou knihou a některými událostmi v životě jejího autora. Neboli - i v této věci s Vámi souhlasím, ale jsem toho názoru, že Český rozhlas se honby za "senzacemi" ze soukromých životů celebrit nezúčastňuje. Pokud byste mi chtěl napsat příklady takového jednání ve vysílání Českého rozhlasu, uvítám to.

Co se týče Vaší poznámky o výběru hudby na stanici ČRo Radiožurnál, máte pravdu, většina hudebních nahrávek na této stanici je zahraniční provenience. Podle vyjádření hudebního dramaturga této stanice Petra Krále je poměr zahraniční hudby vůči české a slovenské produkci zhruba 80 % ku 20 %. K tomu je třeba doplnit, že jde o vědomou profilaci této stanice podle preferencí cílové skupiny, jíž jsou muži ve věku 30 až 50 let. Další celoplošná stanice Českého rozhlasu, Dvojka, zacílená na ženy ve vyšší věkové skupině, než jakou jsou posluchači Radiožurnálu, má poměr hudby zcela jiný, a sice 70 % domácí hudební produkce. Regionální okruhy Českého rozhlasu pak vykazují cca 80 % domácí tvorby. Hudební dramaturgii jednotlivých stanic Českého rozhlasu je tedy nutno posuzovat s vědomím souvislostí - jednotlivé stanice jsou rozvrstveny tak, aby se navzájem "nekanibalizovaly", tedy aby nebojovaly o stejného posluchače, ale naopak aby na sebe v posluchačských preferencích navazovaly.

Vaši připomínku jsem panu Královi samozřejmě předal, ale na rozdíl od dvou výše zmíněných bodů, o nichž povedu s odpovědnými pracovníky debatu, v níž budu zastupovat Vaše názory, v této věci jsem toho názoru, že současná hudební dramaturgie Radiožurnálu vychází z rozložení portfolia stanic ČRo a větší změna by přicházela v úvahu jen s novým definováním cílové skupiny této stanice.

Věřím, že Vám mé odpovědi poskytnou podněty k úvahám a že budete i nadále poslouchat Český rozhlas se zaujetím a s kritickou pozorností.

S pozdravem a přáním pěkného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D. ombudsman Českého rozhlas