Ivan Štern

Můj venkovský strejda byl myslivec. To je ten, co bydlel nedaleko Verneráku, rybníku, jímž začínal Kunratický les, a co, když jsem se přistěhoval k babičce, si mě p...

Do páté třídy ke mně propadli Hlušička s Čumpelíkem.

Dneska už plně chápu, proč jsem se vzpíral, když mě moje matka za sebou vlekla první den školy do školy. Tušil jsem, že toto v mém životě další kolektivní zařízení,...

Můj spolužák Jarda byl nemehlo. Své nemehlovství předváděl v hodinách tělocviku. Měl skočit přes kozu. Rozeběhl se, a místo aby se odrazil a plavně se přenesl přes ...

To jsem se v půli prázdnin vrátil z pionýrského tábora rovnou ke své venkovské babičce. Doslova nadupaný zážitky. Hlavně, jak jsme si s klukama po večerce dlouho do...

Nevím, jak je tomu dnes v plně profesionální armádě. V časech povinné vojenské služby armáda kouzly nechtěného, jež se občas proměnila v tlumenou, avšak bohapustou ...

U anekdot je velmi obtížné stanovit, kdy vznikly. Některé se tradují po staletí. Pokaždé maličko pozměněné, přizpůsobené dobovým okolnostem.

Tuhle jsem svým studentům vykládal, že i národy, které čerpají z podobných tradic a hodnot, se od sebe mohou výrazně lišit. Historickou zkušeností. Ta je, povídal j...

Přemýšlet či psát o lidech obecně neurčitých je vlastně prosté. Myšlenky, jež v souvislosti s nimi jednoho napadají, jsou stejně jako oni rovněž neurčité. Obrysy je...

Určitě znáte ten typ lidí, kteří vás přijdou navštívit, vy je obřadně uctíte zvlášť pro ně připravenou kávou a babiččinou bábovkou, a oni, sotva si usrkli, sotva si...