Jan Petránek na vlnách ČRo
Při své práci se často setkávám s domněnkami posluchačů, že některé jevy jsou složitější, než jak je tomu ve skutečnosti. To platí i v případě Jana Petránka.
Dobrý den,
velmi mě potěšila alespoň drobná vzpomínka na výročí naší rozhlasové legendy, pana Jana Petránka z TR 2/17. Děkujeme tímto p. Dr. Milanu Pokornému za článek Jan Petránek: 85, ovšem prostor, který Týdeník Rozhlas panu Pokornému pro článeček o tak významné a vynikající osobnosti věnoval, je zcela ostudný! Jan Petránek by si zasloužil alespoň několikastránkový prostor, event. i interview, když spoustu prostoru věnujete daleko méně významným osobnostem!
Nelze než souhlasit s názorem jakési paní posluchačky v prosincovém pořadu Káva o čtvrté, kde hostem byl sám Dr. Pokorný, že příčinou eliminování p. Petránka z TR není jeho věk, ale jeho velmi objektivní názory založené na životních zkušenostech a znalosti mnoha informací, jež se jiní nenamáhají obstarat. Zajímavé je, že za vedení TR panem Pokorným byl p. Petránek fit, najednou však, pod vedením „omlazené“ redakce se mu přitížilo!!!
Pravým důvodem, proč se nevyskytuje v TR a jeho významnému výročí a dílu se věnuje sotva pár řádků je to, že ve společnosti zcela nelogicky panuje proamerická nálada (táži se, čím je nám vzdálená, etnicky zcela pomíchaná a nekulturní Amerika tak blízká?!), jejímž zastáncem p. Petránek není, tudíž se redakci TR „nehodí do krámu“. Je s podivem, jakým velikášstvím trpíte Vy i celé nové vedení TR a ČRo, že si dovolujete být znalejšími poměrů než tak vzdělaný, informovaný a věkem zmoudřelý Jan Petránek! Gratulujeme!
Mgr. Alice Krausová, Kradec Králové
Vážená paní magistro,
dovolte, abych Vám odpověděl na dopis, který jste adresovala šéfredaktorovi René Kočíkovi a mně jej poslala na vědomí. Při své práci se často setkávám s domněnkami posluchačů, že některé jevy jsou složitější, než jak je tomu ve skutečnosti. Týká se to rušení či vzniku jednotlivých pořadů nebo například zastoupení hostů v diskusních pořadech. Podobné je to i s osobou Jana Petránka. Byl jsem šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas mnoho let, ale komentáře pana Petránka jsme tiskli až v závěru mé přítomnosti v redakci. Znamená to tedy, že předtím jsem bránil tomu, aby jeho názory zazněly, a byl jsem k jejich otiskování přinucen názory veřejnosti? Samozřejmě tomu tak není, skutečnost je mnohem prozaičtější.
Poprvé jsem Jana Petránka žádal o příspěvky do komentářové rubriky Týdeníku Rozhlas před několika lety, ale byl na tom zdravotně nepříliš dobře a nechtěl mi tuto povinnost přislíbit. Poté jsem své přání několikrát zopakoval, naposledy když jsem se s ním scházel při přípravě jeho vzpomínkové knížky. Ale teprve když se lékařům podařilo vyřešit jeden z jeho zdravotních problémů, souhlasil s tím, že komentáře bude psát – ale stále jsme měli připravenu náhradní variantu pro případ, že by se jeho zdravotní stav zhoršil. A tato situace nastala vloni, shodou okolností nějaký čas po mém odchodu z redakce Týdeníku Rozhlas do Českého rozhlasu.
Měl jsem možnost s Janem Petránkem od té doby několikrát hovořit. Jsem rád, že se udržuje v relativně dobré kondici, ale platí za to vedlejšími účinky léků, například nadměrnou únavou a dalšími průvodními jevy. Byl bych rád, kdybyste tyto okolnosti vzala v úvahu.
Při svých návštěvách Jana Petránka jsem vždy jeho vděčným posluchačem a jen lituji toho, že mu bývalý režim sebral téměř dvacet let s největší životní energií, naopak mu zničil zdraví v kotelně gumárny Mitas. Je jeho velkým zadostiučiněním, že se dočkal vstupu do Síně slávy Českého rozhlasu a dalších ocenění. Přeji mu to ze srdce a stejně tak mu přeji co nejpevnější zdraví.
S pozdravem
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
