Ještě jednou k Dvojce, ale nejenom k ní

Dobrý den, pane Pokorný,

chtěl bych reagovat na vaši odpověď paní E. K. ohledně pořadu Blízká setkání. V odpovědi jste argumentoval výčtem hostů za říjen a polovinu listopadu s tím, že herců bylo jen 14 a těch ostatních "neherců" ve výčtu jsem napočítal asi 20. Zkuste si z té "ostatní" dvacítky ještě vyseparovat ostatní umělecké profese, jako jsou hudebníci, zpěváci, spisovatelé, malíři, fotografové a pak zjistíte, že z neuměleckého světa ve výčtu moc reprezentantů nezbyde.

Myslím, že pes je zakopán:

1. ve vyjádření šéfredaktorky Dvojky Lenky Mahdalové: "Blízká setkání mají také své jasně definované zadání – profilové rozhovory se známými osobnostmi především z oblasti umění a kultury. Navíc s přesahem do oblasti životního stylu cílového posluchače stanice.“ Jinak řečeno: Prostě je to tak nalajnováno, protože "MY víme, že ten pro koho vysíláme, chce TO, a ne něco jiného". Kdo a proč striktně definoval tak ploché zadání? Spíš to dělá dojem, že zadání jen zpětně pokrylo ten nejjednodušší způsob výroby pořadu.
2. V časové zaneprázdněnosti a pohodlnosti moderátorek, které mají kromě mnoha svých jiných, možná výnosnějších, aktivit ČRo jen jako jakousi platformu sebeprezentace, a protože není čas na poctivou přípravu, tak se to zkrátka dělá přesně tak, jak paní posluchačka E.K. pregnantně popsala, na rozdíl ode mě, velmi korektně.

Zkuste si provést porovnání pestré palety hostů z doby, kdy pořadem provázela paní Stanislava Lekešová, dáma s úplně jiným vzděláním a bohatými životními zkušenostmi, a tou současnou instantní nabídkou.

Myslím, že stávající profil cílového posluchače Dvojky by si zasluhoval provedení hlubší analýzy, zda skutečně zrcadlí cílovou skupinu, nebo je její pouhou karikaturou - "spíše ženy středního věku z menších sídel". Kolik pořadů ve vysílání ČRo má také své jasně definované zadání, například techniku nebo dopravu? Kampak si mám přeladit? Mám si snad pouštět díly pořadu Příběhy slavných značek pořád dokola? 

Napadá mě řečnická otázka na paní šéfredaktorku Mahdalovou: V čem spatřuje rozdíl mezi jí uvedenými pořady Blízká setkání a Noční Mikrofórum? Vždyť je to všechno "na jedno brdo", pouze jsou jiní moderátoři a název pořadu. Tematické okruhy: literatura, kultura, hudba, životní styl, výtvarné umění – stejné, jako u Blízkých setkání.

Když už jsem se rozepsal, měl bych jednu prosbu ohledně pořadu Zlaté časy. Pořad jsem před lety uvítal, protože poskytnul možnost poslechnout si "nesystémové písničky", nicméně začínám mít problém typu déjà vu. Pořad je asi dost často reprízován, protože čím dál tím častěji mám dojem, že ty různé "neuvěřitelné příhody rodiny Smolíkovy" jsem už v minulosti slyšel. Druhá možnost je, že pan autor se už i sám z nějakého důvodu recykluje v nových dílech. Myslím, že náplň pořadu se dost odchyluje od toho, co pan Kopta slibuje ve stále se opakující definici Zlatých časů na jejich začátku. Místo toho, abychom se dozvěděli něco zajímavého o přehrávané skladbě, nebo proč byla skladba do pořadu zařazena, dozvíme se leda tak další dávku jeho domácích mimořádných událostí. Posluchačky si možná radostně povzdechnou, že mají štěstí, že takové dřevo nemají doma, nicméně notorická popularizace vlastní nešikovnosti, tak jak je prezentována ve "velkoobchodním balení", připomíná nadsazenou nadsázku a dávno už přestala bavit. Dělá to dojem, že pořad se v současné podobě už překonal. V podstatě se jedná o stejný problém, u Blízkých setkání je to "kulturní monokultura" a ve Zlatých časech neutuchající a opakující se řada rádoby humorných příhod typu "Pat a Mat v jednom". 

Dalo by se to přirovnat i k tomu, že je 2x denně přeslazené kafe, a o víkendu to dorazí pravidelně připálená husa.

S pozdravem

J. K.

_____________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za zajímavé podněty do debaty. Snažím se pomáhat tomu, aby byly vyslyšeny připomínky posluchačů a pokud možno projevily se v činnosti Českého rozhlasu. Nejsem si ale jist tím, zda to bude možné i v tomto případě. Předesílám, že nemluvím za vedení stanice, to není moje práce. Navíc Dvojka není stanice, kterou bych preferoval. Mými oblíbenými stanicemi jsou Plus, Vltava, Pohoda a D-dur. Je to dáno mým věkem (je mi 63 let) a zájmy. Nicméně rozumím tomu, jak se dnes Dvojka profiluje. Pokusím se Vám sdělit svůj pohled. S tím, jak se vyvíjely technologie, objevila se možnost vytvořit řadu stanic pro určité okruhy posluchačů, to jsou například stanice, které jsem vyjmenoval. Bývalá stanice Praha, která vysílala v době, kdy kromě ní byl už jen rozhlas po drátě a posléze Hvězda a Vltava, dlouho držela koncepci stanice pro všechny posluchače, říkalo se jí také stanice pro celou rodinu. Bylo na ní prakticky vše, od dechovky a folkloru přes operety a koncerty až po pohádky. Jenže problém byl, že ztrácela posluchače. Byl to dlouhodobý trend a vedení rozhlasu pověřilo postupně několik šéfredaktorů, aby s tím něco udělali. Nakonec se podařilo zastavit pokles poslechovosti až tehdy, když se Dvojka začala profilovat tak, jak ji znáte dnes. Bylo to za cenu mnoha změn v programu: dechovku a folklor vysílají regionální stanice ČRo, vážnou hudbu D-Dur a Vltava, dětské pořady přešly na Rádio Junior, atd. Nepochybuji o tom, že současná podoba stanice se nelíbí každému, zvláště starší posluchači nelibě nesou, že už to není ta bývalá stanice Praha, a já jim rozumím. Ale nechat ji tak, jak byla, nebylo dost dobře možné.

To, že Dvojka dává v Blízkých setkáních velký prostor známým lidem z oblasti kultury, odpovídá jejímu posluchačskému zázemí. To je zcela jistě jiné než posluchačská skupina Vltavy, Radiožurnálu nebo třeba Plusu. To, že mne osobně to někdy nezajímá, je pochopitelné – každý máme jiné preference, jiné zájmy. Proto se v té době orientuji na jiné stanice a respektuji, že Dvojka si jde svou cestou. Pokud se vyskytne větší problém, vím o něm díky negativnímu ohlasu posluchačů, a potom jednám s vedením stanice o jeho vyřešení. Ale to není v současné době případ dramaturgie Blízkých setkání ani Zlatých časů. U tohoto pořadu spatřuji problém v tom, že nejsou vždy ohlášeny reprízy, což považuji za důležité. Ale samotný fakt, že moderátor vypráví o sobě a svém životě, a ne o písničkách, je daný koncepcí pořadu. Písničky v něm nejsou předmětem zájmu jako například v pořadech Miloše Skalky, ale doprovodem právě k vyprávění Václava Kopty. V tomto pořadu se může projevit to, co je nevyhnutelné, a sice vyčerpání rezervoáru témat a vzpomínek. V tomto smyslu na Váš posluchačský dojem upozorním vedoucího programu Dvojky. Samozřejmě seznámím vedení stanice i s Vaší kritikou skladby hostů Blízkých setkání i Nočního Mikrofóra. Ale jak jsem uvedl na začátku, nemyslím si, že v tomto konkrétním případě docílím změny koncepce zmíněných pořadů. Pokud ovšem podobně laděných připomínek bude více, bude to důvod k zamyšlení nad jejich budoucností. I s tím vědomím jsem umístil dopis posluchače s kritikou Blízkých setkání na své webové stránky. Jak vidíte, nemám důvod něco skrývat nebo lakovat světlými barvami, jde mi o zjištění reálného stavu a jeho případné korekce.

Děkuji Vám za pochopení a srdečně Vás zdravím.

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu

_________________________________________________________________

Vážený pane Pokorný,

děkuji vám za velmi tolerantní a smířlivou odpověď. Chci jen upřesnit, že nebojuji proti stanici Dvojka jako takové a docela rád bych si přeladil, pokud bych byl schopen si najít jakoukoliv jinou stanici, která by mi mnohem více reflektovala pestrost světa ve všech jeho podobách. Tím mám na mysli větší prostor pro:

- historii - miluju Toulky českou minulostí, pokud si odmyslím tento pořad, bohužel paběrkuji,

- architekturu a urbanismus - vznik a rozvoj měst, historie dopravních cest, železnic a dálnic, přehrad; kdysi dávno byl nějakým nadšencem uváděn turistický průvodce po zajímavostech okolo některých železničních tratí,

- průmyslové tradice (zde je bílou vránou pořad Příběhy slavných značek, bohužel už také reprízovaný, někdy s ním tematicky splývá i pořad Příběhy z kalendáře).

Pokud by témata, která jsem uvedl, dohromady alespoň z poloviny pokrývala to, jak je prezentována pouze kulturní scéna, byl bych naprosto spokojený a bylo by mi naprosto složení hostů Blízkých setkání naprosto jedno. Kam bych si podle vás mohl přeladit, abych si nemusel výše uvedená témata vyzobávat v archivu a pouštět si je přes počítač?

Vzhledem k mému věku jsem věrným posluchačem pořadů Láska za lásku, Okouzlení slovem, Písničky pro duši nebo Šlágry od srdce.

J. K.

________________________________________________________________

Vážený pane,

speciální stanice určená vědě a technice – Rádio Leonardo – musela z finančních důvodů převést část své agendy do vysílání stanice Český rozhlas Plus (pořady z cyklů Leonardo Plus, Laboratoř, Studio Leonardo, Věda Plus) a ukončit samostatnou činnost. Ale i zde si budete muset, jak píšete, „vyzobávat“ své pořady v programovém schématu. Poradil bych Vám, pokud máte k dispozici internet, poslech v době, která Vám bude vyhovovat, například z portálu mujrozhlas nebo přímo ze stránek stanice Plus: https://plus.rozhlas.cz/porady. Přeji Vám, ať jste s nimi spokojen.

Krásné vánoční svátky přeje

Milan Pokorný