K činnosti rozhlasu

Vážený pane Pokorný.

(Dopis je součástí pokračující konverzace; pozn. kanc. omb. ČRo.)

Prakticky celý život, kromě posledních asi patnácti let, jsem byl zvyklý na to, že hlasatel kultivovaným hlasem přečetl stručnou zprávu o tom, jaké bude dnes, zítra a popřípadě pozítří počasí. Nevzrušeným hlasem, stručně a jasně. Konec. Ne tak dnes! Hlasatel nyní oznámí, jaké že si myslí, že asi dnes bude počasí, ale že si raději na to pozve meteorologa. A tím bývá velice často např. pan Kaloč. Hlasatel ho vítá, popřípadě se ho ptá, jakou měl cestu do studia, pak mu znovu předestře svůj tip na zítřek a ptá se ho na jeho názor. Pan Kaloč mu jeho názor potvrdí, popřípadě informaci doplní o další dvě až tři věty. Hlasatel říká, že by ještě rád věděl předpověď počasí na pozítří, ale to již je asi meteorolog Kaloč v úzkých, protože je urychleně volán další meteorolog – specialista na pozítřky. A ten nám v družném rozhovoru řekne, jaké že to počasí pozítří asi bude. A toto se děje několikrát za hodinu! Neumím si představit promrhaněji strávený čas rozhlasu. Kolik moudrých mužů ještě žijících i již nežijících by nám toho tolik mohli říci. Např. pan Mahler, Petránek a mnoho dalších. Ale namísto toho stále přichází a odchází ze studia pan Kaloč, stále je vítán a stále se loučí.

A když se již konečně dostaví do rozhlasu zajímavý host (např. pořad Jak to vidí) a začne nám vyprávět nějaký zajímavý a důležití postřeh, tak je vždy, pravidelně po několika minutách, přerušen nějakou reprodukovanou (často i zahraniční) skladbou. Proč?? To skutečně dnes posluchač není schopen vyslechnout bez přerušení dvacetiminutový rozhovor?

Informace o silnicích: Zde jsem pravidelně denně opět zaplavován spoustou naprosto bezvýznamných informacích. Jen aby se něco řeklo. Např. že v Kolíně v té a té ulici došlo ke srážce dvou vozů. A tato informace je hlásána do celé republiky. Neuvěřitelné.

Toulky českou minulostí: Tento pořad, jehož jsem pravidelným posluchačem již desítky let, dostal do svého úvodu velice nechutnou až trapnou reklamu. Reklamu pro advokátní kancelář Badok… To je již rozhlas na tom skutečně tak špatně, že musel tento nádherný pořad nechat takto reklamou zhanobit? Kdo jmenovitě toto rozhodnul a jaký příjem rozhlas z této reklamy má? Nehledě na to, že celá reklama obsahově vyznívá více než trapně. Tj. jak by se nám lépe vedlo, kdyby nás vedli advokáti. Přičemž veřejnost po mnohaletých zkušenostech, vnímá advokáty spíše jen jako ty, kteří jsou ochránci zlodějů.

Bylo by toho jistě mnohem více, co bych měl na srdci, ale myslím si, že i tomu co jsem napsal, nebude žádná váha přikládána. Jen jsem si alespoň mohl „ulevit“. Že tento mail mi mohl nahradit Kukulínovu vrbu, do které jsem mohl napsat, že Český rozhlas má oslí uši…

S pozdravem

Richard Nocar, Dolní Stakory

Vážený pane Nocare,

dovolím si reagovat na ta témata z Vašeho dopisu, jimž se nevěnoval pan Jiří Brodský ve své odpovědi ze dne 31. 1. 2017.

Hudební vstupy do diskusních nebo poradenských pořadů na Dvojce (netýká se to pořadu Jak to vidí, který je bez hudby) by podle mého názoru měly být podřízeny přirozenému rytmu pořadu, to znamená, že by host neměl být přerušován tehdy, když má co říci, ale hudba by měla sloužit jako předěl mezi tématy, jako příležitost ke krátké domluvě ve studiu a podobně. Neměl by to být mechanicky uplatňovaný systém pravidelného střídání hudby a slova, protože prvotní je v tomto případě obsah. Jsem rád, že v poslední době mají moderátoři a redaktoři na Dvojce více volnosti, ale nadále o tomto problému s vedením stanice otevřeně diskutuji.

Styl dopravního a meteorologického zpravodajství je na Dvojce oproti speciálním zpravodajsko-publicistickým stanicím trochu uvolněnější, ale prvořadá je i zde funkce sdělení, tedy konkrétní aktuální informace o daném tématu. Podstatou dopravních informací je přesně to, co kritizujete, a sice sdělení, kde mají řidiči počítat s problémy. Naprosté většiny posluchačů se tato informace v danou chvíli netýká, ale toto zpravodajství se z podstaty věci nemůže nikdy týkat jiných posluchačů než těch, kteří se pohybují v kritické oblasti.

Toulky českou minulostí patří k neoblíbenějším pořadům Českého rozhlasu, je tedy logické, že se Obchodní oddělení Českého rozhlasu rozhodlo umístit právě do tohoto času reklamu. Podotýkám, že na rozdíl od komerčních stanic disponuje Dvojka pouhými třemi minutami reklamního času denně (komerční stanice mají v pouhé jedné hodině často několikanásobně více reklam). Podle sdělení příslušných pracovníků Českého rozhlasu je Vámi zmíněná reklama schválena Právním oddělením Českého rozhlasu, neporušuje pravidla vysílání a je v souladu se zákonem.

Jistě Vás zajímá, jak Český rozhlas naloží se získanými finančními prostředky. Zákon mu zakazuje používat peníze koncesionářů (tedy i Vaše) na jakoukoli propagaci vlastního vysílání, veškeré peníze musí jít do vysílání a jeho technického zajištění. Aby si Český rozhlas mohl dovolit propagaci vlastní práce, musí si na ni vydělat právě těmi několika minutami reklamy, které mu zákon povoluje.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu