K programu Dvojky

Vážení,

podáváme stížnost i s ostatními posluchači na hudební vysílání mezi jednotlivými příspěvky. Již několikrát jsme toto podávali, dokonce přímo panu řediteli Zavoralovi na osobním setkání v Ostravě i písemně přes internet, ale marně. Neposloucháte připomínky posluchačů. Na tyto hudební vložky dávaly stížnost i populární osoby např. K. Šíp, M. Rottrová, P. Janda i ostatní. Paní Rottrová dokonce prohlásila, že je zbytečné nahrávat nové skladby, protože je ČRo nevysílá!! Nejhůře vysílá hudební doplňky, staré odrhovačky, ČRo 2. Nedává nové skladby a stále vysílá, i přes několikeré  upozornění, staré obehrané skladby. Nahraďte prosím vašeho hudebního redaktora! Na tomto příkladu je opět vidět, proč ČR zaostává zbytečně v řadě oborů (dokonce i za Polskem). Tito lidé nechtějí žádné nové věci a jít s dobou, je to pro ně pohodlné obehrávat staré věci stále dokola – zmáčknout tlačítko a jedem i několik  let. Poslechněte si jeden den vysílání ČRo 2. Raději nyní posloucháme Radiožurnál, kde vyměňují písně častěji. Máte řadu výborných pořadů a toto vám to kazí. Poslechněte konečně rady posluchačů!

Další připomínka je k pořadu Z. Senkové Jak to vidí. Do tohoto pořadu  zve hlavně samé politology, politické geografy, profesory z univerzit  atd., v podstatě jen teoretiky. Tito lidé jsou odtrženi od praxe a ráno, když přijdou do práce, v kanceláři zapnou počítač, přečtou si internet a noviny a potom vykládají své teoretické poznatky (možná, asi  atd.). Málo je v tomto pořadu lidí z praxe, skutečných odborníků, podnikatelů, osob z opozice, obyčejných lidí  s jinými názory. Je to přijatelnější zvát nekonfliktní osoby, potom to ale není diskuse a slyšíme stále jednoznačné názory osob ze svého okruhu.

S pozdravem

F. H. a ostatní

___________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis. Dovolím si přičinit k němu několik svých poznámek.

Nejprve se budu věnovat Vaší stížnosti na kvalitu hudební dramaturgie stanic Českého rozhlasu, jmenovitě Dvojky. Je to časté téma stížností, které mi přicházejí. Mají jedno společné: posluchači v nich požadují, aby hudební dramaturgie respektovala jejich představy, přání a estetický vkus. Problém je, že každý posluchač má trochu jiné představy a trochu jiný vkus. Někdo preferuje střední proud let šedesátých až osmdesátých, jiní dávají přednost žánrům, jako je folk, jazz, rock. Někdo by chtěl zařadit big bandy čtyřicátých let, jiný dechovku, jiný tzv. vyšší populár, tedy orchestrální melodie a operety. Je nesmírně obtížné připravit za těchto okolností hudební profil celoplošné stanice. Každý šéfredaktor chce, aby tu jeho stanici poslouchalo co nejvíce lidí, to je přece smysl jeho práce. Proto vůbec nehraje roli osobní vkus vedení stanice nebo hudebního redaktora. Důležité je, co ocení posluchači, anebo alespoň co budou ochotni tolerovat, abychom vzali v úvahu i tento faktor. K tomu slouží testy, které se pravidelně provádějí. Celoplošné a regionální stanice si pravidelně nechávají otestovat velké množství titulů, které hrají, u svých posluchačů a zjišťují, jestli se jim jednotlivé písničky líbí, jestli by je spíše vyřadili, jestli se jim líbí nové tituly, nebo spíše ty starší, a podobně. Písničky, které těmito testy projdou, se pak nasazují do vysílání prostřednictvím selektoru, který hlídá, aby se neopakovaly písně či jejich interpreti apod. To, které žánry a interprety slýcháte, tedy určují sami posluchači. V současné době se na Dvojce hraje zhruba 1350 písniček, na Radiožurnálu více než 1500. Skutečnost, že Radiožurnál poslouchá denně milion lidí a Dvojku další statisíce, znamená, že při tak velké množství posluchačů nikdy nebudou spokojeni všichni.

Co se týče nových titulů, vyžádal jsem si příslušnou informaci u hudebního dramaturga Dvojky. Od 25. srpna do 21. září 2025 písně vydané v posledních deseti letech (2014–2025) činily v playlistu stanice 19 %. S ohledem na to, že do playlistu se zařazují písně ze sedmi dekád (60. léta – současnost), je skutečnost, kdy každá pátá píseň je mladší deseti let, možno přijmout bez nějaké výraznější kritiky. Jistě by nových titulů mohlo být ještě více, ale bylo by to na úkor písniček, které jsou stále oblíbené a které by potom posluchači ve vysílání postrádali. Namixovat ideální kombinaci hudebního playlistu je nesmírně těžký úkol a upřímně řečeno hudebním dramaturgům jejich práci nezávidím. Z jedné strany mají požadavek vedení na to, aby výběrem hudby přispěli k co nejvyšší poslechovosti, z druhé strany jsou setrvale kritizováni z důvodů, které jsem zmínil výše. Rozumím tedy velmi dobře tomu, co jste napsal, také jsem s tím seznámil hudebního dramaturga Dvojky, ale nějaké zásadní zvýšení podílu novinek v playlistu Dvojky, abych řekl pravdu, neočekávám. Jiná situace je ve speciálních hudebních pořadech, které novinky uvádějí, jako je např. Česká dvanáctka, hitparáda novinek české populární hudby, kterou připravuje Martin Hrdinka.

Pokud jde o pořad Jak to vidí, v portfoliu hostů shledávám hlavně odborníky s praxí v oboru. Jsou mezi nimi i politologové, ale také  znalci mezinárodních vztahů, ekonomové, sociologové, historici, lékaři s letitou praxí, osobnosti z oblasti kultury. Máte pravdu, obyčejní lidé, jak píšete, nebo podnikatelé mezi nimi nejsou, ale to je podle mne věc zadání. Stejně tak Zita Senková nevyhledává opoziční politiky, ale nemá v pořadu ani politiky vládních stran. Těm patří čas v jiných pořadech. To, co píšete, mne přivádí ke vzpomínce na pořad A léta běží, vážení. Tam dostávali prostor právě úplně obyčejní lidé se svými neobyčejnými životy, protože život každého z nás je jedinečný a může něčím inspirovat ostatní. Mohu Vám slíbit, že tento námět předám řediteli programu Dvojky. Mně osobně by se takový pořad líbil a věřím, že by měl, kdyby byl dobře připravovaný, i posluchačskou přízeň.

Děkuji Vám za pochopení a srdečně Vás zdravím.

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu