K rozhlasovým poplatkům

Pane ombudsmane,

vím, že rozhlas o tom nerozhoduje, ale stejně ho trochu hodně viním z toho, jak to dopadlo. Jsem velký nepřítel trávení času u televize a je to jeden z důvodů, proč poslouchám rozhlas. Pochopil jsem, že poplatek za rozhlas je třeba zvýšit, a jsem ochoten zvýšenou částku platit. Což však považuji za nehoráznost je, že mám platit i televizní poplatek z důvodu, že mám přístup na internet, třeba kvůli dopisu Vám nemusím chodit na poštu, kupovat dopisní papíry a stále dražší poštovní známky. To mne právě mrzí, že z Českého rozhlasu se neustále včetně Vás ozývalo, že poplatek je třeba zvýšit, tak je to i Vaše dílo, že osamělý důchodce bude platit neúměrnou částku i za to, co nemá. Já mám s internetem jako starší docela problémy a vůbec by mne nenapadla s odpuštěním taková pitomost jako se dívat na televizi či poslouchat rozhlas na internetu, ani to neumím a učit se to nebudu. Zdůvodnění je, že stejně všichni v ČR se koukají večer na televizi a ti ostatní prý se dívají na televizi na mobilu nebo na něčem podobném, to je úplná pitomost. Také je asociální vybírat jako poplatek (je to spíš daň z intenetu) stejnou částku za třeba pětitičlennou domácnost, kde někdy i starší děti vydělávají, jako od osamělého člověka s důchodem menším, než je průměr. Když se kácí les, padají třísky, ale to bylo heslo komunistů a přes třicet let jsem si nevšiml, že by ho někdo uplatňoval. To snad by nemělo být v demokratickém státě, že se na mínění menšiny kašle, hlavně že rozhlas dostane vyšší poplatky. Co mne ještě napadlo, co nás marxisti ve škole učili, že stát je organizované násilí. Tak, teď jsem hrozně smutný, že vláda, kterou jsem volil, na odpůrcích televize či osamělých starcích třicet let po Listopadu vykonává organizované násilí. Opravdu se cítím diskrimovaný, snad se někdo najde, kdo si bude stěžovat ve Štrasburku, snad to nebudu muset být já.

Co mne ještě pobavilo: pan ředitel rozhlasu říkal, že kvůli nízkým poplatkům nemůže zaplatit podřízené specialisty, že odcházejí jinam. Připadlo mi, že odměňování redaktorů zas tak nízké nebude, že poplatky zas tak nízké nebudou, když se třeba panu Vaňurovi se vyplatí kvůli třem hodinám jezdit do práce autem z Hradce. Ti redaktoři si asi neuvědomují, že kolikrát slouží lidem jako vzor. Do Hradce je úžasná veřejná doprava a jen zmínka o ní v rozhlase by mohla zlepšit naše životní prostředí.

P. R.

_______________________________________________________________________

Vážený pane,

rád bych se vyjádřil zejména k tomu, proč vláda navrhuje rozšířit rozhlasový poplatek z rozhlasových přijímačů i na mobilní telefony nebo počítače. Stávalo se mi, že mi volali zejména mladší lidé a sdělovali mi, že žádné rádio doma nemají, ale například podcasty Českého rozhlasu poslouchají na mobilu nebo přes počítač – ovšem platit nebudou, protože to zákon nenařizuje. A měli pravdu. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích vznikal počátkem devadesátých let, kdy se rozhlasové vysílání přijímalo výhradně na klasických rozhlasových přijímačích a o dnešních možnostech nikdo nic netušil. Mezitím uběhlo třicet let a mnoho domácností skutečně už žádné rádio doma nemá. Ale to neznamená, že se tam Český rozhlas neposlouchá. Jen se změnil způsob příjmu. A je tu ještě jedna věc. Každý měsíc si lidé v České republice poslechne opožděně (na vyžádání, on demand, zkrátka stáhne z archivu vysílání nebo poslechne jako podcast) víc než dvanáct milionů pořadů Českého rozhlasu. To vše díky internetu, který to umožňuje.

Proto považuji za správné, že definice rozhlasového přijímače se rozšíří i na další přístroje, které mohou přijímat vysílání Českého rozhlasu.

To, že poplatek se vztahuje na domácnost, je možná nespravedlivé k jednočlenným domácnostem, docela chápu, že by se mohl přijmout jiný způsob definice poplatku, ale dovoluji si poznamenat, že Český rozhlas nemá zákonodárnou iniciativu a musí respektovat to, co mu vláda a poslanci připraví a schválí. Doporučuji Vám, abyste se obrátil na ty, kteří v té věci mohou něco učinit, tedy nejspíše na poslance nebo senátory. Jak jsem napsal, Český rozhlas vykoná to, co mu zákon stanoví.

Pan Miroslav Vaňura není zaměstnancem Českého rozhlasu, pracuje pro něj jako externista. Zároveň pracuje pro televizní stanice, píše články a knihy, pořádá přednášky. Osobně rád cestuji vlakem, pokud mám tu možnost, považuji to za praktické vzhledem k tomu, jak hustá je silniční doprava, a vlaky člověka dovezou většinou do samého centra města. Ovšem jak si pan Vaňura organizuje svůj čas, považuji za jeho věc.  Podstatné je, že dopravu mu Český rozhlas zcela jistě nehradí.

S pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu