Komentář k rozhlasové pohádce Mlhovina
Český rozhlas nemůže rezignovat na své poslání přinášet nové impulzy i v oblasti rozhlasových her s problematikou dětí a mládeže.
Vážený pane doktore,
jsem posluchačem Dvojky a kromě hudebního výběru – nesmírně fádního a omezeného – jsem spokojen. Vedu k tomu i děti. Pohádka vysílaná 3. 5. na Dvojce, to byl snad omyl, ne? Někdo přehodil paměť? Naše vnučka se doslova vyděsila. Chápu snahu najít nové pohádky a témata, ale snad se zde někdo jen spletl.
Děkuji.
J. B.
_______________________________________________________________________
Vážený pane magistře,
děkuji Vám za kritický komentář hry pro děti Mlhovina. Záměrně jsem uvedl žánr rozhlasové hry pro děti, i podle názoru dramaturgyně Zuzany Vojtíškové je namístě nemluvit zde o pohádce. A zde jsme asi u jádra problému. Poté, co se na četná přání posluchačů v sobotním odpoledním čase na Dvojce začaly vysílat rozhlasové hry ze zlatého fondu Českého rozhlasu, nemají hry pro mládež svůj speciální čas. Je to i důsledek dlouhodobého trendu - tato posluchačská skupina Dvojku nevyhledává. Český rozhlas však nemůže rezignovat na své poslání přinášet nové impulzy i v oblasti rozhlasových her s problematikou dětí a mládeže, výsledky své práce pak představuje v čase tradičně určeném pro pohádku.
Ve hře samotné neshledávám zásadnější pochybení. Trendy problémové prózy pro dětské a dospívající čtenáře u nás i v zahraničí jsou jednoznačné - padají dřívější tabu, děti a mladí lidé přestávají být chráněni před těžkostmi světa, naopak, lze pozorovat tendenci předložit tyto problémy čtenáři (posluchači) a inspirovat jej k úvaze, jak by se na místě literární postavy zachoval on sám. Autoři se nevyhýbají rozvodům rodičů, vážné nemoci v rodině, toxikomanii, postiženým sourozencům a dalším jevům, které bohužel k životu patří. Téma smrti otevřela ve světové literatuře Astrid Lindgrenová slavnou knihou Bratři Lví srdce a od sedmdesátých let minulého století se toto téma objevuje v nových a nových variantách. Hra pro děti Mlhovina je jednou z nich. Dívka se zde musí vyrovnávat se smrtí matky a zároveň s přijetím nové otcovy přítelkyně, ale toto téma je pojednáno citlivě, přináší dětským posluchačům možnost ztotožnit se s prožíváním hlavní hrdinky (třeba právě ohledně rozchodu rodičů a přijímání nového partnera jednoho z rodičů).
Jak uvedla dramaturgyně Zuzana Vojtíšková, s níž jsem tuto věc konzultoval, Klára Vlasáková je zkušená autorka, která působí jako dramaturgyně v Centru pro děti a mládež České televize, takže zná potřeby cílové skupiny.
Je možné, že Vás a Vaši vnučku neoslovila atmosféra navozená režijní koncepcí, to se samozřejmě může stát. Těžko říci, co je příčinou Vašeho rozladění. Soudím ale, že tím hlavním je zklamané očekávání: místo klasické pohádky se vysílala problémová hra pro mládež, jak jsem uvedl na začátku. Tohoto problému jsem si vědom, hovořil jsem o něm s šéfredaktorem Dvojky. Znovu toto téma otevřu, inspirován Vaším dopisem.
S pozdravem a díky za pochopení
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
