Koncepce zpravodajských relací

Dobrý den, pane doktore,

obracím se na Vás se žádostí o nápravu obsahu ranních hlavních zpráv celoplošné stanice Radiožurnálu. Jedná se o denní relace v 6:00, 7:00 a 8:00. To, že to mají být hlavní zprávy, se každodenně dovídáme několikrát v průběhu zpravodajské relace (což zabírá ca 1/5 času relace). Samotných zpráv je maximálně 5. Ze sportovních výsledků se dozvíme pouze bezvýznamné komentáře sportovců, ztěží nějaký výsledek.

Není mi jasné, proč tyto hlavní zprávy musí trvat pouze ca 5 minut (nepočítám Zelenou vlnu). Budou-li travat 10 minut, nic se nestane, přijdeme nanejvýš o jednu hudební hrůzu, která zaplavuje zbytek vysílání Radiožurnálu. To nejde shrnout všechny zasadní zprávy do jedné relace? Uvádím jen pro příklad dnešní (tj. 30. března) ranní "hlavní zprávy", kdy ani v jedněch nezazněla, soudím, zásadní informace o udělění amnestie zprávci Lánské obory M. Balákovi prezidentem republiky.

Zapomíná se na základní přínos a užitečnost rozhlasového vysílání: při poslechu lze absolvovat ranní hygienu, snídat, oblékat se atd. Kdo má ráno čas sedět u PC a číst zprávy? Ty statisíce našich občanů, kteří ve svém zaměstnání nemají šanci se nějakým dalším zrávam dostat (budiž, někteří ani nechtějí), mají přece také právo na informace. A pokud je v ranní době z rozhlasu nezískají, pak se nemůžeme divit, čemu jsou lidé ochotní věřit, jak dopadají volby.

Nešlo by zkvalitnit obsah zmiňovaných ranních zpráv?

Děkuji

J. K.

_______________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za zamyšlení nad koncepcí zpravodajských relací Radiožurnálu. Je to důležité téma a já si vážím Vašeho zájmu o ně. Zpravodajství je, nadneseně řečeno, tak trochu alchymie. Do newsroomu (velké místnosti plné lidí, kteří neustále sledují spoustu zdrojů – velké tiskové agentury, mediální domy, vlastní zpravodaje atd.) dochází nepřetržitý proud nových informací. Pokud chce veřejnoprávní rozhlas některou z nich zařadit do zpravodajské relace, musí si být jist, že je hodnověrná, proto ji musí ověřit alespoň ze dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů. Otázkou není jen jejich výběr a řazení, ale také formulace každé zprávy tak, aby v ní nebyl přítomen prvek hodnocení. To patří publicistice.

Zásadou Radiožurnálu je mít v každé zpravodajské relaci to nejdůležitější ze světa, z domova, ze sportu, z počasí a z dopravy. To vše maximálně v pěti minutách. Ovšem každému z nás ve zprávách něco důležitého chybí a něco v nich naopak přebývá. Je to stejné jako s hudební dramaturgií, kdy by každý posluchač rád poslouchal jiné písničky. Jistě by bylo možno tyto relace prodloužit, ale jsem toho názoru, že to není nezbytné. Podrobné zprávy o délce cca deseti minut totiž vysílá stanice Český rozhlas Plus, stačí si ji naladit. Osobně jí dávám přednost, protože ve svých šedesáti letech už nepotřebuji poslouchat populární hudbu v takovém rozsahu, v jakém ji nabízí Radiožurnál, a dávám přednost větší porci čerstvých informací. Ale pravda je, že Radiožurnál je dnes nejposlouchanější rozhlasovou stanicí v České republice. Koncepce střídání profesionálně připravených mluvených vstupů a hudby evidentně posluchačům vyhovuje. Pravda je i to, že Plus stále přibírá nové posluchače – svědčí to o zájmu mnoha lidí poslouchat proud aktuálního zpravodajství a publicistiky bez hudby.

Mou povinností je snažit se o to, aby náměty a připomínky posluchačů našly své místo ve vysílání, aby se rozhlas měnil k lepšímu za pomoci těch, pro koho vysílá. Ale v tomto případě vím, že můj případný podnět by byl vedením Zpravodajství zamítnut právě s poukazem na to, že každý posluchač má možnost vybrat si takovou míru zpravodajství, jakou považuje za vhodnou a potřebnou.

S díky za pochopení a se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu