Koncept tzv. bílých zpráv

Vážený pane,

poté co ze všech stran stále slyšíme jen špatné zprávy, mám pro Vás námět, vlastně prosbu z celého srdce.

Zařaďte prosím pravidelně, alespoň jednou denně, na Dvojce například v poledne či v podvečer krátké zpravodajství nazvané Dobré zprávy.

Jistě potěšíte množství věrných posluchačů.

Děkuji.

Jana Procházková

P. S.: Sledujete obsah zpravodajských relací?

Vážená paní Procházková,

děkuji Vám za podnět, rád jej proberu s šéfredaktorem Dvojky Martinem Gromanem, a najdu si i cestu, jak zavedení pravidelného okénka dobrých zpráv doporučit i vedoucím pracovníkům dalších stanic. Dovoluji si Vás jen upozornit na dlouhodobou tendenci, s níž je tento koncept tzv. bílých zpráv obtížně slučitelný. Zpravodajství je z podstaty věci založeno na informacích o něčem, co se vymyká z běžného řádu věcí. Abych to přiblížil, zpráva pro naprostou většinu editorů není, že ve sportovní hale děti sportovaly, ale do zpráv se tato hala dostane až tehdy, když se jí proboří pod tíhou sněhu střecha. Tento princip může za to, že zpravodajství působí často až depresivně.

Proti tomu se občas postaví někteří editoři, často inspirovaní výzvami posluchačů, kteří už mají špatných zpráv dost. To jsou ty výše zmíněné koncepty „bílých zpráv“, které navrhujete ve svém dopise i Vy. Pokud je mi známo, takové koncepty po nějakém čase končí na nezájmu samotných posluchačů nebo diváků. Referují totiž o tom, co všichni dobře znají a co vlastně od zpravodajství nepožadují. Od zpráv většina lidí očekává, že se dozví něco nového. A jsme zpátky u výše popsaného principu tvorby zpravodajství.

Ale na druhou stranu právě stanice, jako je Dvojka, by mohla vytvořit pozitivní doplněk zpravodajských stanic typu Radiožurnál nebo Plus.

Na Vaši otázku, zda sleduji zpravodajství Českého rozhlasu, vyplývá už z profesionální povinnosti moje kladná odpověď.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu