Lukáš Jelínek

Také vám zazvoní v uších pokaždé, když se nějaký politik chlubí vyzrálou politickou kulturou svého týmu či rychlým vyvozením odpovědnosti za odhalené fauly?

Na počátku byl patrně pohled na partajní preference, držící se pod pětiprocentní hranicí, a také kritika z pera Miroslava Kalouska kvůli programové nevýraznosti.

Petr Fiala si obul toulavé boty a vydal se do světa. Představil se v Paříži i Berlíně, rukou si potřásl s papežem Františkem i ukrajinským prezidentem Zelenským.

Vzepjaté emoce mezi zákonodárci, ale i běžnými občany. Tak vypadaly tyto dny před třiceti lety.

Kdo z prezidentských adeptů myslí svoji kandidaturu vážně, měl by využít prázdninových měsíců k zevrubnému představení se voličům.

Výběr náčelníka generálního štábu české armády dostal politiky do varu. Nejprve se ministryně Jana Černochová z ODS musela popasovat s Milošem Zemanem.

„Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohy zláme.“ Tento epigram Karla Havlíčka Borovského platí i po bezmála 180 letech.

Vládní nedohoda na okolnostech proplácení příspěvku na dítě a odsunutí tématu na příští schůzi kabinetu výstižně ukazuje problém liberálně-konzervativní koalice.

Při všech erupcích okolo zapomínáme, že za měsíc a kousek vypuknou prázdniny a další měsíc a kousek po nich nás čekají volby do třetiny Senátu a obecních zastupitelstev.

Nejsmutnější by bylo, kdybychom se spoléhali, že nám uleví dezinformace šířené na Ukrajině o pětitisícové dávce coby půjče a o povinném nasazování uprchlíků do fabrik.