Lukáš Jelínek

Čas her a malin nezralých skončil. Nedostavil se ani konec dějin, ani vítězství liberální demokracie, zato jsme svědky reinkarnace studené války a nedaleko nás války žhavé.

Odborářské sjezdy už léta působí jako velkolepé show, něco mezi udílením cen Grammy a prestižním filmovým festivalem.

Agentura STEM zjistila obavy 70 procent respondentů, že po zažehnutí války na Ukrajině a energetické krize dojde k oslabení sociálních jistot českých občanů.

Role potížistky připadla ministryni obrany Černochové. Slabších článků vlády je víc: Počínaje chaotickým ministrem zdravotnictví až po ministra průmyslu a obchodu.

Jdeme od krize ke krizi. Teď nás plně zaměstnává ruský vpád na Ukrajinu, uprchlická vlna, energetická nouze i její možné sociální dopady.

Podstatné je, aby všechno, co se stane, bylo součástí společného postupu NATO a EU. Partyzánštiny by Moskvu pouze utvrdily v dojmu, že má proti sobě slabého protivníka.

Výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu jsou rok od roku kritičtější. Těžko v tom přitom vidět součást ideologického zápasu.

Zdánlivě je to jednoduché. Pokud chceme pomáhat Ukrajincům, stojíme o růst práceschopné populace a klademe důraz na její vzdělání, musí jít do školství více peněz.

Jednomu by se snad i Andreje Babiše zželelo. Šéfa hnutí ANO provází kauza Čapí hnízdo už sedmým rokem. Takto si asi právo na rychlý proces nikdo nepředstavujeme.

Hitem české politiky je střídacě obrana svobody slova a boj proti dezinformacím. Důrazy se průběžně mění, takže jeden leckdy netuší, co je zrovna převládající trend.