Lukáš Jelínek

Kdo sestaví příští vládu, je ve hvězdách. Ovšem pravděpodobnost, že by první na pásce ve volebním klání skončili Piráti se Starosty a nezávislými, je den ze dne menší.

Na první pohled se zdá, že hnutí ANO a sociální demokraté ukončí vládní spolupráci ve zlém. Před volbami mají rozehrány dvě bitvy, z nichž jedna je důležitější než druhá.

První cudné úsměvy a nesmělé dotyky jsou tu. Meze sice chladnou a rezaví, ale na politické scéně se dost možná rodí nový vztah. Na první pohled pragmatický.

Průzkum volebního potenciálu dává sekretariátům impulz k zintenzivnění a zaměření kampaně. Čísla je však třeba dělit dvěma i třemi, jde o jakési „co by, kdyby“. 

Když něco chodí jako kachna a kejhá jako kachna, spolehlivě to bude kachna. Stejně tak není těžké prostým okem rozpoznat volební kampaň. 

Pokud Miloš Zeman na Andreje Babiše (ANO) naléhal kvůli odposlechům svého blízkého spolupracovníka, musel mít nahnáno. A premiérova nemožnost hnout prstem jej dopálila.

Když se dnes špiček koalice SPOLU zeptáte na možnost, že by vstoupily do vlády s hnutím ANO, pošlou vás k šípku. Vždyť do voleb jdou proto, aby je dostaly ze Strakovky. 

Čím jsou volby blíž, tím intenzivněji si uvědomujeme, že se toho po nich až tak moc změnit nemusí. Stokrát si můžeme říkat, co všechno by se mělo v ČR dělat jinak a lépe.

Po volbách 2017 nám nějaký čas vládl menšinový jednobarevný kabinet hnutí ANO. Byli jsme do poslední chvíle napjatí, zda Andrej Babiš zláká do koalice sociální demokracii.

Od vyspělého demokratického státu se očekává, že má dost rozvahy i schopnosti převzít odpovědnost za své činy. Dění kolem Afghánistánu napovídá, že Česko tak daleko není.