Lze obhájit užití ostřejších výrazů?

Dobrý den, vážený pane ombudsmane,

podáváme tímto PROTEST.

Protestujeme proti vysílání sprostých a nechutných pořadů, vysílaných na stanici Dvojka.

Uvědomte si prosím, pane, že veřejnoprávní rozhlas by měl především vychovávat mladou generaci a vésti ji k úctě ke starším a moudrým autoritám. Lhostejno jest, zda tyto autority jsou učitelé, doktoři, anebo „jen“ rodiče. A právě zde jste se vy, ČRo Dvojka, dopustili neomluvitelného, když jste odvysílali v pátek 10. 2. 2017 okolo 20. hodiny jakousi dětskou pohádku s názvem Vladana a prasopes, ve které zaznělo, citujeme:
„…moji pitomí rodiče … asi jim (rodičům) přeskočilo…“

Dále jsme již neposlouchali, museli jsme vypnout náš tranzistoráček a šli jsme spát. Můžete nám tisíckráte oponovat, že pohádka odráží tuto (zlou a sprostou) dobu; že mladí lidé i děti takto „normálně“ mluví. Ale vy, Český rozhlas, tady přece nejste od toho, abyste podléhali, resp. podlehli, dnešní zlé době, kdy všude okolo nás je plno sprostoty, závisti, nenávisti, podrazů a nekalostí. Uvědomte si prosím, že právě v této nelehké době byste měli být majákem dobra, a nikoliv zla; poslem slušnosti, a nikoliv sprostoty; ukazatelem tradičních hodnot: cti, hrdosti, úcty, ale i pokory před autoritami…

Bohužel se zdá, že po stanici Radiožurnál, která se stala právě tou odpornou žumpou – stanicí plnou bulvárních nechutností, sprosté hudby (např. Lady Gaga a jiné), uspěchaných nesmyslných zpráv valících se na posluchače v nepřetržité erupci nicneříkajících rádobyreportáží atd., atd., i vaše stanice Dvojka sklouzává k tomuto výše uváděnému hloupému mainstreamu.

S obavami o osud naší/vaší stanice se loučíme a očekáváme alespoň zamyšlení nad našimi řádky.

Bůh s Vámi a Slunce v duši.

Loučí se Navrátilovi Ivanka a Mirek, Heřmanův Městec

Vážení přátelé,

děkuji vám za upřímný dopis, v němž vyjadřujete svou kritiku pořadu vysílaného na Dvojce dne 10. února. Ovšem protože jste vnímaví a posuzujete věci v širších souvislostech, Váš dopis zároveň nabízí zamyšlení nad problémy, jež přesahují četbu z jedné konkrétní knížky.

Jde například o otázky, jak posluchači přijímají hodnotvornou funkci média veřejné služby, jak lze definovat tuto hodnotvornou funkci nikoli v deklaraci, ale v každodenním vysílání, a také jak obtížné pro médium veřejné služby je dostát očekáváním veřejnosti.

Hodnototvorná a normotvorná funkce média veřejné služby bývá obvykle spojována s takovými kvalitami, jako je správné vyjadřování, vysoká kultura řeči, korektnost, slušnost, objektivní vedení diskuse, vyzvedávání pozitivních hodnot. Nepochybně by Český rozhlas měl udržovat kontinuitu (zprostředkovat to nejlepší, co jsme zdědili od předků), a zároveň se přičiňovat o to, abychom i my měli co nového předat našim nástupcům. To je funkce média veřejné služby jako strážce kulturního odkazu a zároveň tvůrce nových kulturních hodnot.

S Vaším dopisem souvisí otázka, co vlastně myslíme tím, když hovoříme o klasických hodnotách minulosti. Dnes s úctou posloucháme například recitaci veršů prokletých básníků, a už si neuvědomujeme, jak ve své době provokovali volbou výrazů, stylizací velmi otevřených, až vulgárních básnických obrazů a podobně. Jejich výtržnictví, bouřliváctví, skandálnost se dnes staly součástí klasických hodnot. Otevřenost, s jakou mluvili o své době, se stala nedílnou součástí umělecké stylizace – a veřejnost tento způsob uměleckého ztvárnění začala postupně akceptovat.

Nechci stavět příliš snadnou a velmi nepřesnou paralelu mezi díly, která pokládáme za součást kulturního odkazu, a současnými tvůrčími činy, například Vámi zmiňovaným sci-fi seriálem. V dané situaci chci jen upozornit na další úhly pohledu, z nichž je možno hodnotit činnost veřejnoprávního rozhlasu. V tomto případě byla hrdinka, jejíž vyjadřování kritizujete, charakterizována atributy současné mládeže, mezi něž jistě patří i drsnější vyjadřování a obecně afektivita příslušející věku dospívání. Nicméně podstatné bylo vyznění celého textu – a zde dovolte, abych citoval dramaturgyni Magdalenu Šorelovou, kterou jsem požádal o vyjádření.

Vážení a milí Navrátilovi,

děkujeme za podnětnou připomínku a váš upřímný zájem o vysílání Českého rozhlasu. V pátek 10. 2. jste měli možnost zaslechnout část pátého dílu pětidílné četby na pokračování scifi seriálu Vladana a prasopes. Je škoda, že jste díl nedoposlechli do konce. Mohli jste slyšet, jak dospívající dívka – bouřící se díky svému věku proti všemu (zvláště rodičům) – přichází na to, jak moc svoje rodiče miluje a jak moc se o ně bojí. Celý seriál je v duchu boje proti různým nepravostem a podrazům v životě. Máte pravdu, že slovníkem se snažila tato postava přiblížit teenagerům (podle ohlasů dětí se jí to podařilo), kteří jsou v tomto věku ke svým rodičům opravdu kritičtí.

Ještě jednou děkujeme za připomínky, nad kterými se rádi zamyslíme.

Nepochybuji o tom, že dramaturgie pořadů pro děti pečlivě zvažuje všechny okolnosti včetně možného negativního vlivu na mladé posluchače. A jestliže v daném případě převážila potřeba vykreslit hrdinku v trochu vyostřených konturách, je zjevné, že tento – Vámi kritizovaný – postup posloužil vyznění celého díla: zdůraznění vnitřního vývoje hrdinky, která dospěje k rozpoznání důležitých životních hodnot. Užití ostřejších výrazů zde nebylo, jak jsem se vám pokusil vysvětlit, samoúčelné, ale bylo ve struktuře díla odůvodněno: posílilo pravdivost katarze, o níž hovoří Magdalena Šorelová.

Je ovšem nezbytné posuzovat každý případ samostatně, podle konkrétního kontextu. Jen tak budeme moci spravedlivě posoudit, zda Český rozhlas plní své funkce tak, jak od něj kulturní veřejnost očekává.

Děkuji Vám tedy za váš podnět, který, jak uvádí paní dramaturgyně, znamená pro rozhlasové pracovníky cennou zpětnou vazbu.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu