Měkké I v mluveném projevu

Dobrý den.

Nevím, kam by to měl poslat, ale cítím velkou potřebu popsat jeden jev, který se šíří dlouhodobě rozhlasem, televizí, a dalšími medii. Z češtiny úplně mizí používání měkkého „I“. Ne z psaného projevu, ale z mluveného. Určitě jsou rozhlasoví (a jiní) moderátoři vybírání podle znalostí, projevu atd. Ale jakékoli I nebo Y je vyslovováno jako Y. Kdekoli ve slově. I používání jiných než správných pádů skloňování je už dnes normální. Bude asi potřeba probudit národní buditele, aby to s námi zkusil“y“ znovu.

Nestěžuji si a nehejtuji, ale nemůžu než to nenapsat. Ráno poslouchám např Ranní Dvojku, D. Gondík a spol. Snaží se, ale když se nesoustředí, tak zase, „hezky jsme si tady poseděl“y“ a popov“ý“dal“y“. To je věta, kdy se skupina několika lidí o něčem bavila.

Aby to neskončilo tak pesimistick“i“. V televizi (to vás nemusí asi zajímat) teď běží reklama na prodej knihy pro děti (asi pubertální děti): Protivný Sprostý Matky. To je horor. To vůbec není česky! Takhle asi vzniká nový žargon, kterým bude mluvit za xx let celé Česko, protože to rádio a televize šíří do éteru, a za čas to stejně vš“y“chni přijmou za normu, a už jim to nepřijde ani divné.

aA shledanou.

J. H.

________________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za upřímný dopis. Stejně jako Vy mám mimořádný zájem na co nejvyšší kultuře mluveného projevu. Považuji to za jeden ze svých prvořadých úkolů. Spolupracuji v rámci svých kompetencí s Oddělením vzdělávání, předávám mu podněty posluchačů i tipy na doplnění on line příručky správné výslovnosti cizích slov. Jev, který popisujete, patrně souvisí s unifikací ortoepické praxe ovlivněné obecnou češtinou. Samohlásky v projevu mnoha mluvčích jsou opravdu značně otevřené, to se týká i samohlásky „i“ v postavení po „l“ v množném čísle mužského životného rodu. Nejsem v této věci odborník a netroufám si určit, zda Vámi zmiňované „měkké l“ je v souladu s ortoepickou normou. Nicméně zcela jistě je to téma, které hodlám konzultovat s vedoucí Oddělení vzdělávání – myslím, že jeho zařazení do seminářů pro pracovníky Českého rozhlasu je namístě.

S pozdravem a přáním stálého zdraví

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu