Mluva hostů ve vědeckých pořadech

Dobrý den,

jsem pravidelnou posluchačkou rádia Plus a považuji pořady za nesmírně zajímavé, vyvážené a informativní. Zatímco profesionální hlasatelé a moderátoři vyslovují perfektně a mluví přiměřeně pomalu, někteří vědci, kteří jsou do pořadu zvání, tzv. melou a nelze je sledovat. Myslím, že by moderátor před vysíláním je měl prověřit a upozornit, že vědecké informace nelze "vysypat" na posluchače. Informace bývají vysoce odborné (proto je sledujeme), ale často i s ohledem na věk potřebujeme pomalejší mluvu. Přednášející se toto učí! Pustte si sobotní pořad ze 14. hod. - věda o mamutech. Slovenka, nepochybně bystrá, ale sledování bylo až fysickým vypětím. Jak by mne ta genetika zajímala! Samozřejmě to platí i pro další zvané hosty, rychlé myšlenky nelze tak rychle předat na dálku posluchači.

Děkuji.

Z. L.

_______________________________________________________________________

Vážená paní docentko,

děkuji Vám za postřeh, který mohu z vlastní posluchačské zkušenosti potvrdit. Mohu k tomu přidat osobní zkušenost z rozhlasových studií. Mé první promluvy před mikrofonem byly vždy na záznam. Režisér mne vracel, upozorňoval mne na špatný nádech, špatné vyslovení hlásky, na rychlejší tempo řeči. Pak prošly mé promluvy ještě úpravou ve střižně. Výsledkem byl velmi pěkný mluvený projev. Když jsem pak začal mluvit v živém vysílání a zpětně jsem si je poslechl, zjistil jsem, kolik chyb jsem udělal, a to se snažím, abych nemluvil překotně, abych čistě vyslovoval. Ale živé vysílání má hodně úskalí. Člověk musí reagovat na bezprostřední impulsy, nemá čas rozmyslet si každé slovo, nemá myšlenky vždy dokonale uspořádané, k tomu přidejme nervozitu, stres (často hosta u mikrofonu „rozhodí“ například to, že mluví a moderátor si při tom rovná papíry, píše si poznámky a není mu partnerem v dialogu, to jen pro příklad).

Stejně jako Vám ani mně se promluvy některých respondentů nelíbí, ale myslím, že to je daň za maximální míru autenticity, bezprostřednosti – což jsou požadavky, které posluchači na rozhlas obecně kladou. Je to obrovský posun od počátků rozhlasového vysílání, kdy téměř vše, co šlo do éteru, bylo předem napsáno a živé rozhlasové výstupy se odehrávaly jen na sportovních stadionech (když nepočítáme jiné řídké příležitosti jako třeba reportáž z pochodu Sokolů Prahou). I rozhovory, pokud se vůbec vysílaly, byly předem napsané.

To, co píšu, není omluva, spíše vysvětlení. Denně se v živém vysílání Českého rozhlasu vystřídají desítky hostů. Představa, že by procházeli alespoň základní jazykovou přípravou, je sice lákavá, ale obávám se, že v praxi by narážela na problémy.

Děkuji Vám za pochopení a přeji Vám klidný víkend.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu